Domácí automatický titulkovač

Zkuste si u televizoru vypnout zvuk. Budete rozumět tomu, co se říká? Takto televizor vnímají diváci, kteří neslyší. Ale i slyšící, kteří mají televizi ztlumenou. Aby jej šlo sledovat bez zvuku, jsou potřeba titulky.

Na titulkování zpravodajství, dokumenty, sportovní přenosy a další typy pořadů stačí titulky „co se říká“. Avšak na dramatická díla ne. K nim jsou zapotřebí tzv. „popisné titulky“. Popisné titulky kromě toho, co se říká, přidávají informace o zvukové složce, která má vliv na děj. Příklad:

Detektiv usvědčí politika ze zločinu, odejde z politikovy pracovny a když za dveřmi udělá tři kroky, objeví se závěrečné titulky. Divný konec filmu, že? Avšak když bude popisný titulek ve chvíli, kdy udělá detektiv ty tři kroky (VÝSTŘEL ZA DVEŘMI) – ano, zvuky se píší verzálkami a v závorce – divák bez zvuku ví, že se politik zastřelil.

Zvuky se tedy uvádějí tam, kde je nějaký děj a zvuky mají vliv na jeho pochopení. Ale třeba u zpravodajství žádný děj není a stačí „co se říká“. Problém je v tom, že zdaleka ne všechny pořady jsou titulky opatřeny. Veřejnoprávní televize má ze zákona povinnost titulkovat 70 %, ale titulkuje téměř vše. Komerční televize mají za zákona povinnost 15 % a i tak se snaží obcházet zákon. Metody jsou různé. Například to, že se v noci, kdy moc lidí televizor nesleduje, vysílají 20 let staré otitulkované pořady a ráno je zákonné procento splněno, takže až do půlnoci se netitulkuje.

Ve zpravodajství, nebo třeba v dokumentech se nevedou dialogy a děj, je postačující strojové rozpoznání mluvy (tzv. automat). Ten například nasadila CNN Prima NEWS a díky němu tak má otitulkované celé vysílání.

Výborný pomocník pro zpřístupnění vysílání by byl vlastní domácí titulkovač se strojovým rozpoznáním mluvy. Krabička, jako je třeba set top box, připojená k televizoru, vybavená softwarem (zřejmě by vyžadovala připojení k internetu).

Uživatel by si nastavil písmo, barvy, velikosti, pozici, případně i jazyk, který se má rozpoznávat. Luxus by byl rovněž to, kdyby nastavení jazyka fungovalo i jako překladač. Uživatel by si pustil například zpravodajství v angličtině a po zapnutí by mu na obrazovce naskakovaly české titulky.

Přínosné by to bylo nejen pro lidi s postižením sluchu (v případě více jazyků i mezinárodně), ale například pro prodejce různých televizních balíčků, kdy nabízejí satelitní příjem stovek programů nebo kabelovku se šedesáti programy v HD kvalitě. Mně třeba stačí příjem na anténu v SD kvalitě, na kterou chytím těch pár kanálů, kde jsou titulky, a netoužím mít a platit si 40 kanálů v nějaké ‚super HD kvalitě‘, když tam titulky ani nejsou a nemohl bych je sledovat.

—začátek osvěty—
Titulky nepoužívají pouze lidé s postižením sluchu, ale hodně i ti, kteří slyší. Ve Velké Británii před časem proběhl průzkum agentury Ofcom, mediálního regulátora, který zjistil, že ze 7,5 milionu lidí, kteří používají televizní titulky, 6 milionů nemá vůbec žádnou poruchu sluchu.
Článek BBC z roku 2006 http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/magazine/4862652.stm
—/konec osvěty—

Autor článku: Ladislav Kratochvíl (Kráťa),
ohluchlý ve věku 40 let.