Příběh spalovny odpadů v Chotíkově je prakticky identický s těmi, které zná západní Evropa od začátku sedmdesátých let a naše země od roku 1989. Na jedné straně zde stojí vedení měst či vyšších územně správních celků spolu s investorem, na straně druhé občanští a ekologičtí aktivisté. Většina občanů má v těchto sporech, jejichž jádrem je, zda postavit či nepostavit novou spalovnu, roli diváků. Slovo spalovna lze přitom bez větších problémů nahradit slovy továrna, ranvej, dálnice a stejně tak lze měnit i místa. Jedna strana přitom tvrdí, že zařízení není škodlivé a dokládá to čísly a zkušenostmi ze světa. Druhá, že zařízení škodlivé je a opírá své tvrzení rovněž o zahraniční zkušenosti. Lze vůbec v takovém případě říci něco nového? Něco, co by veřejnost neslyšela v různých podobách již mnohokrát? Domnívám se, že ano.
Nejprve je však nutné napsat pár řádků o tom, jak by vlastně mělo takové zařízení fungovat.
Ve spalovnách dochází, jak sám název napovídá, ke spalování směsného komunálního odpadu. Energie spalin bude poté využívána v přiřazeném parním kotli pro výrobu páry, ta se využívá v kondenzačním turbogenerátoru s regulovaným odběrem pro výrobu elektrické energie a horké vody. Spalovna tedy, laicky řečeno, funguje i jako teplárna a elektrárna. A to nás dostává k úvaze samotné.
Plánovaná životnost takových staveb činí desítky let. Znamená to tedy, že například roku 2042 budeme mít v Plzeňském kraji k dispozici zařízení, které dokáže vyprodukovat více než 45 000 MWh elektrické a 107 000 MWh tepelné energie ročně, a to spalováním odpadu, kterého máme na skládkách (jejich životnost je mimochodem do roku 2020) obrovské množství.
To je přece obrovská devíza! Nebo snad někdo víme, jaká bude situace ohledně energií za třicet let? Máme představu, jaké dopady může mít „arabské jaro“ či situace v Íránu na těžbu ropy? A co německý ústup od atomu? A to jsou stále jen aktuální záležitosti – to, co bude, řekněme po roce 2020, si netroufnou odhadovat ani ti nejlepší analytici. Pro příklad nemusíme chodit daleko – co by odhadoval takový analytik před osmi lety pro rok 2012? Jistě, nejspíš by řekl, že skončí realitní boom a možná by i předpověděl ekonomické problémy Pobaltí a Irska. A nemýlil by se. Ale dál? Události ve Fukušimě (abychom zůstali u energetiky), hypoteční krize v USA, Řecko, potácející se na hraně bankrotu… nic z toho jsme si tehdy (a není to tak dávno) ani nedovedli představit.
Viděno touto optikou, je výstavba takového zařízení (které samozřejmě splňuje všechny evropské i vnitrostátní normy) pro Plzeňsko výhrou. Nejsem pesimista a nebojím se, že bychom mohli za několik málo let trpět na Plzeňsku nedostatkem energie či zaváděli přídělový systém (schválně, kdo z dnešních kritiků spalovny vůbec ví, co to bylo, a jak to fungovalo?). Zaručí to však, že obyvatelé našeho kraje budou i nadále platit za energie přijatelné ceny – a to v době ekonomické krize či stagnace není zrovna málo. A i pokud opět nastane růst – v což doufám, sehraje to kladnou roli.
To, že již samotná výstavba spalovny je cenným protikrizovým opatřením, patří naopak k těm známým argumentů. Jako ekonom jej však uvést musím. Stejně tak musím znovu opakovat, že jak výstavba, tak provoz spalovny zajistí pracovní místa obyvatelům našeho kraje, a zakázky plzeňským podnikatelům a firmám. Tento důvod považuji v krátkodobém horizontu za klíčový.
Jistě, mohu se fatálně mýlit a již zítra někdo objeví nový, čistý zdroj energie, a všechny spalovny s kogeneračním zařízením se rázem stanou muzeálními relikty. Něco mi však říká, že k něčemu takovému minimálně do roku 2015, kdy má být spalovna spuštěna, nedojde.
Chce se se mnou někdo z odpůrců spalovny vsadit?
P. S.: Možná mi bude vyčteno, že jsem nezohlednil ekologické hledisko, a že tento problém vnímám čistě ekonomicky. Není tomu tak. Není mi jedno, jaké ovzduší dýchám a jakou kvalitu života budu mít já i děti mých dětí. Koncept trvale udržitelného rozvoje je podle mého názoru lepší cesta, než nekompromisní odmítání.
