Odstupte, nebo se fraška, kterou hrajete, změní v tragédii. Tato slova vyřkl před více než čtyřiceti lety slavný herec Miloš Kopecký a adresoval je tehdejšímu prvnímu tajemníkovi Antonínu Novotnému. Ten, jak je známo, neposlechl, a tak ho k odstoupení donutily až události následující, které ve finále pořádně zahýbaly celou Evropou. Dávná historie? Možná. Ale začínám mít pocit, že si minimálně její počátky budeme muset prožít znovu. Jen ve zcela jiném personálním obsazení.
Vládní koalice zarputile bojuje mezi sebou a už se to ani nesnaží maskovat. Nyní pořádně přiložil pod kotel ministr financí Kalousek svým návrhem státního rozpočtu. Tomu se nedá upřít jeden klad – rozpočet je předvídatelný a pan ministr je ve svých názorech konzistentní. Stejně jako loni či předloni najdeme v rozpočtu deficit ve výši hodně přes 100 miliard, brutální účetní škrty v sociální oblasti a zvyšování daní. Naopak v něm nenajdeme – opět stejně jako v minulých obdobích – žádná prorůstová opatření či skutečné úspory v jednotlivých resortech, které nyní doslova přetékají předraženými státními zakázkami, zástupy externích konzultantů a řadou dalších černých děr. Takový rozpočet nefungoval v roce 2010, 2011, nefunguje nyní, a dá se proto předpokládat, že nebude fungovat ani nadále. A že současnou ekonomickou krizi ještě více prohloubí.
Proti tomu protestuje šestice poslanců ODS, kteří tvrdí – a přiznejme, naprosto oprávněně – že ve volebním programu a slibech vládních stran a následném prohlášení vlády bylo něco úplně jiného. Ponechme nyní stranou, zda jsou jejich recepty (tj. zastavení růstu daní, nezavedení „milionářské daně“) tím pravým řešením a zda lze či nelze o upřímnosti deklarovaných motivů těchto pánů pochybovat.
Zásadním problém je, že všechny tyhle tanečky budou mít – respektive už mají – drtivý dopad na ekonomiku. Velmi rychle se totiž blížíme k situaci, kdy nebude čas státní rozpočet vůbec sestavit a země se ocitne v rozpočtovém provizoriu. Už teď si ale v ekonomice nemůže být nikdo ničím jistý. Jak vysoké bude například za dva měsíce DPH?
I bez provizoria je hospodaření státu málo průhledné, obtížně pochopitelné a nečitelné – stačí se podívat na základní čísla. Loni činil schválený schodek 135 miliard (proč se takovému rozpočtu říká úsporný?) a schodek skutečný 155 miliard – tedy 20 miliard rozdíl. Státní rozpočet tak místo seriózního dokumentu připomíná slepou mapu příjmů a výdajů, jejíž funkce je pouze orientační.
U nás v Plzni také každoročně sestavujeme rozpočet a předkládáme ho zastupitelstvu. Jistě, oproti státnímu rozpočtu jde o pakatel, „pouhých“ 6 miliard korun. Sice jde o částku, která by kohokoliv, kdo by ji třeba vyhrál v loterii, katapultovala mezi cca 20 nejbohatších lidí této země a pro většinu spoluobčanů jde o sumu nesmírně vysokou, ale z pohledu státního rozpočtu se jedná pouze o 33 procent ROZDÍLU (!) mezi deficitem plánovaným a skutečným. Rozpočet v „kalouskovské“ kvalitě, tedy bez podpory vlastní koalice, bychom přitom dokázali předložit jen jednou. Pak by zastupitelstvo v souladu se zdravým rozumem odvolalo všechny, kdo za návrh rozpočtu odpovídají.
Protože:
a) Plzeň by přestala být definitivně důvěryhodným partnerem pro finanční instituce.
b) Stávající investoři a zaměstnavatelé by minimálně nerozvíjeli svoje aktivity, a spíše by se poohlíželi po jiných lokalitách, kde si mohou být jisti pevnými pravidly (v celostátním rozměru třeba výší daňové kvóty).
c) Tohle všechno dohromady by vedlo k tomu, že by schopní a podnikaví lidé odcházeli z Plzně za lepším a roztočil by se začarovaný kruh. Vybralo by se méně daní, bylo by méně peněz v rozpočtu...
To samozřejmě zodpovědné vedení žádného města bez ohledu na stranickou příslušnost nedopustí. Pokud zaměníme slovo „Plzeň“ za slova „Česká republika“ zjistíte, proč se obávám, že se současná rozpočtová fraška mění v tragédii.
