Kalouskův systém II – Rozpočtové určení dan

Ohledně rozpočtového určení daní existuje několik možností. První, která preferuje velká sídla na úkor ostatních měst a obcí, druhá naopak upřednostňuje města střední velikosti. Třetí možnost je výhodná pro malé obce. Ekonomický mág Kalousek  se opět pustil do vynalézání a spolu se svým kolegou Gazdíkem vymyslel systém, který nevyhovuje vůbec nikomu. Snad s výjimkou vlády.

Ta jej totiž schválila na svém jednání koncem května letošního roku a nyní záleží na poslancích, zda jej uvedou v život. Pokud se tak stane – což je vzhledem ke složení sněmovny velice pravděpodobné – začaly by obce dostávat peníze ze státního rozpočtu podle nového systému od 1. 1. 2013.

Pro tento systém je charakteristický zejména dokonalý chaos, díky kterému jediná obec či město v republice zatím stále netuší, kolik peněz vlastně dostane.  Jediné, co je jisté, je fakt, že to bude v mnoha případech méně. Ovšem zda o 1, 2, 5, 10 nebo 20% je zcela nejasné. Největší komplikace bude mít celkem 378 malých obcí, pro které snížení příspěvků z RUD – alespoň soudě ze slov jejich starostů, kterým však není důvod nevěřit - znamená prakticky zánik. Tyto obce přitom spojuje jedno – leží v cenných přírodních lokalitách, díky čemuž mají malý počet sídel a stálých obyvatel a naopak velký katastr. Podle předkladatelů návrhu jsou přitom „přemincované“ a je nutné jejich příspěvek drasticky snížit.

Zásadní problémy bude mít také čtveřice největších měst, tedy Praha, Brno, Ostrava a Plzeň. Podle vládou schválené novely se příspěvky z RUD pro Plzeň sníží nejprve o zhruba 100 milionů, aby byly v roce 2017 nižší už o miliardu. To jsou ovšem jen predikce, protože legislativní proces je velice složitý a nelze vyloučit, že se během projednávání objeví řada pozměňovacích návrhů. Pokud se však ve scénáři žádné pozměňovací návrhy neobjeví, znamená to, že Plzeň v budoucnu nedokáže kvalitně plnit svoji roli centra širokého regionu (záměrně nepíši Kraje, protože spádová oblast západočeské metropole je daleko širší a zahrnuje například i sousední Karlovarsko)

Také to znamená, že města a obce momentálně nemohou být pro finanční sektor předvídatelným a důvěryhodným obchodním partnerem. Brání tomu zejména fakt, že prakticky žádná místní samospráva neví, jak se bude její finanční situace vyvíjet v příštích letech. Samozřejmě, že se obvykle pracuje s nejrůznějšími scénáři, od krizového, až po optimistický, ale přesně tohle nechtějí finanční trhy slyšet.

To je velmi špatná zpráva pro řadu měst a obcí, které v minulosti uzavřely v dobré víře velké finanční závazky, například na vybudování nové kanalizace.  Zde reálně hrozí, že takové město coby právnická osoba nedokáže těmto závazkům dostát a bude se opakovat situace, do které se dostala Rokytnice nad Jizerou v roce 2002. Tedy nejprve hrozba bankrotu, a potom default, čili řízený bankrot spojený s odpuštěním části dluhu a rozprodejem městského majetku (například škol). Rozdíl bude ovšem v tom, že se pro tato města bude jednat o nezaviněnou situaci.

Pozoruhodné ovšem je, že systém vadí i těm, pro které ho pan Gazdík původně vymýšlel – tedy starostům obcí do 2000 obyvatel. Navýšení rozpočtu je totiž často nepatrné a chudým obcím příliš nepomůže. Doufám, že spokojeno může být alespoň cca 1000 obyvatel v Suché Loze, kde pan Gazdík místostarostuje.

Vládní koalice tak opět – pokolikáté už – prokázala, že odmítá jakoukoliv debatu. Prostě něco chce a my ostatní, abychom se podle toho zařídili. V takové atmosféře se ovšem kvalitního a hlavně stálého systému rozpočtového určení daní jen tak nedočkáme.