Tak jsme si vychutnali úspěchy plzeňských fotbalistů a hokejistů. Není snad žádný roduvěrný „Plzeňák“, který by nebyl hrdý na to, co naše týmy dokázaly. Nervy drásající závěr extraligy sice přinesl lehkou chmurku, ale jinak máme mnoho důvodů, proč být hrdi. Počáteční euforie poněkud vyvanula a je nejvyšší čas vrátit se zpátky na zem, a začít se opět dívat na sport v Plzni bez růžových brýlí. A řekněme si na rovinu, že momentální situace je tristní.
Možná je mezi nimi nový Horvát, ale když přestaneme financovat mládežnický sport, nikdy ho neobjevíme.FC Viktoria Plzeň
Všichni obdivujeme výkony Horváta či Čecha, ale jejich dnešní výkony jsou výsledkem dlouhodobého procesu. Ten v jejich případě začal někdy v osmdesátých letech, kdy se na hřišti sešla skupina desetiletých kluků, kteří snili o tom, že budou druhým Maradonou. Většinu z nich ovšem čekal méně romantický osud. Nyní provozují jiné povolání a fotbalu se věnují buď v okresním přeboru, nebo častěji jen u televize či v ochozech stadionů. Jen ti nejlepší z nejlepších se dostali do první ligy či evropských klubů.
Je jasné, že výchova fotbalové či hokejové mládeže stojí peníze. A ne malé. Nejsou to jen (spíše symbolické) odměny trenérů, ale hlavně provoz a obnova sportovišť, branek, sportovní pomůcky apod. Jak přitom vyplývá z výše uvedeného, jenom v devíti případech z deseti se tato investice do talentu, vůle a disciplíny přetaví do osobností vrcholového sportu. Je to nezbytný základ jak pro masový sport, tak pro novou generaci českých národních týmů.
Financování sportu bylo dlouhé roky řešené tak, aby pro něj byly zajištěny externí zdroje i mimo státní rozpočet. Základní zdroje byly přitom tři – společnost Sazka, příjmy z provozování hazardu a městské pokladny. Nyní dva ze tří těchto zdrojů vypadly. Jak to dopadlo se Sazkou, asi všichni víme - nové zdanění hazardu je stále bez konečného řešení ve sněmovně a ještě tam nejspíš chvíli pobude. Ve hře tak zůstává podpora sportu z městského rozpočtu. I na města však dopadly důsledky globální finanční krize, musí šetřit a pečlivě hlídat každou korunu. Rozpočet našeho města navíc velmi významně ovlivní – také stále nejasná – nové pravidla rozpočtového určení daní.
Jak to tedy vypadá v praxi? Nechme chvíli mluvit čísla. V roce 2009 dostali plzeňští sportovci celkem 50 milionů korun. Z toho 20 milionů od loterijní společnosti Sazka, jímž byli akcionáři, 15 milionů od města na provoz a dalších 15 milionů na investice. V roce 2010 už to bylo jinak – od Sazky nepřišla ani koruna a příspěvek města se z pochopitelných důvodů snížil na pouhých 10 milionů. S takovou sumou toho zvláště v oblasti výchovy mládeže mnoho vykouzlit nelze.
Pokud by současný trend pokračoval, dostavily by se dva hlavní výsledky. Stačí se letmo podívat na soupisku A týmu Viktorky abychom zjistili, že „áčko“ z velké části stojí na generaci skoro třicátníků. Čím méně peněz budeme věnovat výchově dorostu a žáků, tím je menší pravděpodobnost, že se za současné hvězdy najde adekvátní náhrada. Zdůrazňuji adekvátní – všechny soupisky budou vždy plné, ale otázka je, na kterou ligu to bude stačit. Jak to vypadá v té druhé, přitom plzeňští fotbaloví fanoušci dobře vědí. Není to tak dávno … Podobná situace by nastala také v ostatních odvětvích …
Druhým důsledkem bude to, na co už v 80. letech přišel jeden významný americký politik. Totiž fakt, že značná část mládeže ze sebe dostane energii buď na hřišti nebo na ulici, a že každý dolar zbytečně ušetřený na mládežnickém sportu, znamená jiný dolar zbytečně vynaložený na boj s kriminalitou. A tak začal do mládežnického sportu velkoryse investovat.
Ten politik se jmenoval Ronald Reagan, jinak známý odpůrce jakýchkoliv dotací do čehokoliv, který například proslul citátem: „Stát není řešením problému, ale jeho součástí“. Byl však natolik pragmatický, že když viděl oblast, kde dotace fungují, neváhal své principy popřít. A fungovalo to.
Pokud chceme, aby to fungovalo i u nás, musíme se urychleně pustit do práce. Vyřešit externí zdroj financování sportu, rozpočtové určení daní, loterijní zákon … Jinak budeme za pár let vzpomínat na ulicích plných nudících se teenagerů na zašlou slávu fotbalové a hokejové Plzně.
