DPH Špatná a horší varianta

Už je to nějaký čas, kdy jsem zaslechl anekdotu, podle které „tato vládá stráví zbytek svého krátkého života v bolestech“. Události posledních dnů opět daly jejímu neznámému autorovi za pravdu – a dokonce se spekuluje, že by se mohlo jednat i o předsmrtné křeče, protože premiér Nečas stylem japonských kamikadze spojil osud hlasování o dalším zvýšení DPH právě s osudem vlády.

Možná bychom se měli radovat. Ale jsou k tomu důvody? Při důkladnějším pohledu  vidím důvodů k radosti jen málo. Prvním problémem je samozřejmě judikát Ústavního soudu z roku 2009, který má - což premiérovi zjevně nedochází - povahu precedentu. Pád vlády v polovině jejího funkčního období podle Ústavního soudu nesmí znamenat předčasné volby. To by komplikovalo situaci i v případě, že by premiér Nečas měl plán B (například „překlenovací“ vládu odborníků). Že jej nemá a zkouší taktiku, která se před nedávnem nevyplatila slovenské premiérce Radičové, je přitom nabíledni.

Předchozí řádky, v nichž jsem se jako komunální politik pustil do hodnocení celostátního vývoje, jsem nepsal náhodou. Musel jsem si totiž udělat výchozí bod pro následující úvahy, které už plně spadají do pole mojí působnosti.

Pokud dojde tedy k pádu vlády při zachování stávající podoby sněmovny, patrně nebude zvýšeno DPH a naopak dojde ke změně rozpočtového určení daní dle návrhu pánů Kalouska a Gazdíka. Ačkoliv je téměř jisté, že tento návrh neprojde v Senátu, jsem přesvědčen, že ho tato poslanecká sněmovna znovu potvrdí podle hesla „prošel bez problémů jednou, projde i podruhé“. Schvalováním zákonů, vrácených Senátem či prezidentem ovšem také legislativní činnost sněmovny končí a tolik potřebné kroky k oživení naší ekonomiky se odkládají (nejdříve) na podzim 2014.

Po prorůstových opatřeních volají podnikatelé i ekonomové (včetně pravicového NERVU) již delší dobu. Hovoří se zejména o stavebních investicích – to je ostatně i politika Plzně, viz. tolik diskutované „depo“. Rádi bychom v tomto ohledu s vládou (klidně i pravicovou) spolupracovali, neboť by nám mělo jít o totéž – tedy o překonání krize. Tato naděje (byť mizivá) s pádem Nečasova kabinetu přestává existovat docela. Otevřenou otázkou pak je, co udělá pád vlády s čerpáním evropských fondů. Pokud to, čeho se obávám, má vážný problém i Plzeň.

Tak tedy varianta B – poslanci se nakonec zaleknou a zvýšení DPH na 15 a 21% podpoří.  Na tuto variantu sází premiér - veřejně ji deklaruje - který chce rebely přesvědčit. A já se ptám: Čím? Argumenty zjevně ne - ty stávající nezabraly a nové evidentně žádné nemá. Tak tedy prebendami a funkcemi? To by byla vskutku koncepční a rozpočtově odpovědná politika… Ale dejme tomu, že nespokojení poslanci pro zvýšení DPH nakonec ruku zvednou.

To bude znamenat – ač si zřejmě předkladatelé návrhu myslí opak – další propad výběru nepřímých daní. To by mělo vliv i na městské finance. Plzeň leží v dojezdové vzdálenosti do SRN a již dnes se pořádají nákupní výlety, ne nepodobné těm, které jsme znali z počátku devadesátých let. Až na to, že tehdy lidé v Německu nakupovali zboží, které u nás nebylo k dostání, dnes nakupují, aby ušetřili. Plzeňští obchodníci si již dnes stěžují na klesající zisky – další pokles jejich příjmů bude znamenat i propad výběru daní jak ve státním rozpočtu, tak v městské pokladně bude (už zase) o něco méně.

Úkolem města není suplovat roli státu, například v sociální oblasti. Vláda však k tomu velká města i vyšší územněsprávní celky svojí politikou škrtů nutí. Současně se stará o to, aby na tyto úkoly, které je nutno kvůli zachování sociálního smíru plnit, měly tyto subjekty stále méně peněz. Není to tak dávno, co jsme museli – často velmi drasticky – upravit městský rozpočet kvůli RUD. Nyní se na nás chystají další rány.

Vláda si tím paradoxně střílí vlastní gól. Jeden příklad za všechny – pokud například město Plzeň vytvoří ve spolupráci s podnikateli 250 nových pracovních míst, bude v evidenci uchazečů o zaměstnání o 250 lidí méně a jenom v Plzni stát ušetří několik milionů korun měsíčně. Je smutné, že to odpovědným ministrům stále nedochází.

Pokud bych měl nastínit nějaké řešení situace, tak by premiér měl uznat nesmyslnost zvyšování DPH a návrh stáhnout. Současně by měla vláda (konečně po dvou letech) přestat jít proti všem a začít naslouchat hlasům odborníků tj. ekonomů, podnikatelů, či odborářů. Zároveň je také nutné přestat válčit s městy a kraji, a navázat s těmito subjekty spolupráci. Pak by se naše těžce zkoušená ekonomika začala konečně uzdravovat.

Bohužel, v něco takového věří jen chorobný optimista – zbývá tedy první či druhá varianta. Nezůstává nám nic jiného, než se snažit, aby západočeská metropole přežila ekonomické šílenství této vlády, obstála v turbulencích  přetrvávající krize a dokázala suplovat v mnohých ohledech stát. Lehké to nebude, ale jiné řešení nevidím.