Plzeňský biskup František Radkovský vystupuje tradičně před Vánoci na městském zastupitelstvu s projevem. Tentokrát ho končil slovy: „Každý se ptejme sám sebe: co dělám dobrého pro druhé a pro celek? A co po mně zůstane dobrého pro budoucí generace?“ Nepůsobí to příliš předvánočně a navíc ještě méně adventně znělo: „Dluhem bezohledně zatěžujeme budoucí generace. Omluvou nemůže být, že to tak dělají všechny státy. Krádež se přece nedá omluvit tím, že kradou všichni ostatní.“
Advent je ta nejlepší doba na chvíli se zastavit, ponořit se do sebe a v klidu bilancovat. iDnes
I když se v mnoha ohledech zdálo, že nešlo o projev sváteční, přiměl mne k zamyšlení. Kdybych ho měl shrnout, tak možná jednou větou: Dnešek potřebuje především odpovědnost. Pod dojmem jeho myšlenek jsem si o to více uvědomil, že naše Plzeň musí znovu zhodnotit, nakolik jsou odpovědné naše plány právě s ohledem na příští generace.
Pan biskup hovořil o odpovědnosti ekonomické, ale i morální – ostatně podle jeho slov krize ekonomická roste z krize morální. Právě nyní, kdy nás v předvánočním čase opustil prezident Václav Havel, nesporně jedna z největších morálních autorit naší doby, cítím jeho slova intenzivněji. Tyto Vánoce si totiž budeme pamatovat jako „šťastné a veselé“ v rodinném kruhu, ale zároveň to navždy budou také Vánoce odcházení.
A na krocích, které uděláme v roce příštím, bude záležet, zda se naplní chmurná varování pana biskupa Radkovského, či zda naopak dostojíme morálnímu odkazu prezidenta Havla.
