Extremismus v České republice je problém, který je v poslední době diskutován najednou všemi. Překvapivě dokonce i těmi, kteří se jeho řešením měli zabývat již řadu let a nečinili tak vůbec, nebo nedostatečně. Dnes má ovšem tento problém rozsah požáru, který je třeba hasit. Zřetelně viditelnou aktivitou resortu vnitra bylo v předcházejícím období jen vytvoření dokumentu Strategie boje proti extremismu, který v květnu na návrh exministra vnitra Ivana Langra stihla schválit odcházející vláda.
Na jedné straně, v kapitole popisující bezpečnostní rizika, se mimo jiné dočtete o tom, že bude pokračovat příklon neonacistů k násilným akcím a že i v levicové části extremistického spektra je patrná snaha osob jít do násilných střetů. Dokonce že v souvislosti s touto snahou dochází i v případě ultralevice k ozbrojování.
Naproti tomu, zatímco se extremisté vyzbrojují, ve vlastní koncepci boje proti extremismu v kapitole Komunikací proti demagogii naleznete podivný plán ministerstva vnitra na provedení celospolečenského výzkumu, který prý musí nabídnout doporučení pro odklon od represe k prevenci.
Taková zpráva jistě potěší každého ozbrojeného i zatím neozbrojeného extremistu, stejně jako skutečnost, že u většiny v "koncepci" plánovaných opatření proti extremismu se uvádí kontrolní termíny až na konci letošního roku.
Naprosto nepodceňuji význam prevence, ale domnívám se, že v situaci, kdy hoří, je třeba hasit, a nikoli pouze dumat nad vhodnými protipožárními opatřeními a omezit se na pouhé zkoumání příčin požáru, jejich vysvětlení a veřejnou osvětu.
S extremismem je to podobné, proto s Langrovou "strategickou" tezí odklonu od represe k prevenci lze stěží souhlasit. Kapitoly preventivních i represivních opatření musí být vyvážené. Jen tehdy může mít prevence smysl.
Při porovnání přístupů k řešení problematiky extremismu má tedy proti exministru vnitra Langrovi zřetelně navrch jeho nástupce Pecina, a to navzdory pouze několikaměsíčnímu působení ve funkci. Rozdíl by se dal definovat jako přechod od slov k činům. Není přitom samozřejmě nutné zavrhovat zmiňovanou "strategii", je však nezbytné ji doplnit o podstatné body a pak ji uvést v život.
Zdá se, že nově jmenovanému náměstku ministra vnitra Jiřímu Komorousovi se podařilo vykročit správným směrem nejen tím, že boji proti extremismu vtiskl zřetelnou strukturu a zapojil do řešení jednotlivých úkolů konkrétní subjekty, ale především razantní akcelerací při plnění stanovených úkolů v této oblasti. Významnou novinkou je také důsledné vtažení zpravodajských služeb do boje proti extremismu a prosazení těsné spolupráce zpravodajců s policejními útvary.
Mluvíme však pouze o porovnání přístupů k řešení, nikoli o výsledcích. Právě ty však budou pro srovnání úspěšnosti v boji proti extremismu rozhodující. Za zamyšlení stojí například i to, jestli půldruhého roku policejní práce není příliš dlouhá doba na to, aby mohlo dojít k zadržení a obvinění deseti osob podezřelých z "extremismu". Otázka zní, jestli se na další úspěch policie nebudeme muset těšit déle než na přespříští Vánoce.
Zveřejněno v deníku Právo dne 10.8.2009
Více informací k problematice na : www.zimmel.cz
