Co vše Vás může potkat na cestách!

Aneb o tom, jak nepříjemná může být cesta vlakem, nebo jak se dá nahnat strach cestujícím v letadle.

Minulý týden jsem jel služebně do Bratislavy. Samotná cesta vlakem pro mne měla být menším zážitkem, neboť jsem vyrážel již v 5:00 hod. z Hlavního nádraží v Praze a naposledy jsem seděl ve vlaku před několika lety, když jsme s kulečníkovým týmem jeli do německého Willingenu na mistrovství Evropy.

Ve 4:45 spěchám pražským hlavním nádražím, abych našel správné nástupiště a správný vlak. Nemusím připomínat, jak hlavní nádraží v Praze vypadá, ani popisovat tlupy zapáchajících bezdomovců parazitujících na Hlavním nádraží. Nepříjemné to bylo však teprve ve vlaku.

Do mého kupé nejprve přistoupil jeden slušný pár. Ale zhruba po hodině cesty, někde u Pardubic, přistoupily dvě dámy a jeden starší pán. V ten moment mé kupé zaplavil nepříjemný zápach z úst někoho z přisednuvších. Nemusel jsem dlouho přemýšlet a bylo mi hned jasné, že starý pán, který usedl přímo naproti mě, jistě nesnídal. Kdoví, jestli mu dokonce nedošla zubní pasta, když se ráno pokoušel o hygienický rituál. Dvě dámy, které přisedly s pánem, si bezostyšně začaly hlasitě povídat. Ale opravdu výrazně hlasitě. K tomu se navíc z vedlejšího kupé začaly ozývat v krátkém intervalu velmi hlasité rány. Vypadalo to na děti, které pravděpodobně v zápalu hry třískaly pohyblivou sedačkou nebo opěrkou o stěnu.

Když to tedy stručně shrnu. V kupé se nedalo dost dobře dýchat, namísto odpočinku jsem byl nucen poslouchat hlasitou debatu a k tomu nás pravidelně lekaly rány od vedle.

Když mi pán, co seděl naproti mě, začal nervózně šlapat po nohou, byl jsem přesvědčen, že déle již nevydržím a kupé opustím. V tom se však zvedl a se slovy "jednání se účastnit nebudu" sám odešel. Radoval jsem se. Bohužel krátce. Onen zápach spolu s pánem kupé neopustil. Zjišťuji tak, že pochází z úst nafiňtěné dámy, sedící po mé levici. Každým dalším slovem z jejich úst jsem získával stále větší pocit nevolnosti.

Debata po chvíli naštěstí končí, dáma vytahuje notebook a dále se již věnuje klapání dlouhými nehty o klávesy. Vzduch pomalu začínal být vzduchem. Teď jen doufat, že více již dáma nepromluví. Upřímně, chtěl jsem vytáhnout žvýkačku a dámě drze nabídnout. Dáma však působila velmi sebevědomě a mírně emancipovaně. Představil jsem si, jak by ji toto faux pax mohlo ublížit, a tak jsem se do žádné "akce" nepouštěl.

Bratislava

Bratislavští taxikáři jsou opravdu štědří. Nechal jsem se přesvědčit, že má destinace je na druhém konci města a že cena za odvoz bude přes 800 Sk. Vezu se přes Bratislavu, taxametr klape jak zděšený a já mám v kapse pouze 600 Kč. Již v půli cesty začínám s taxikářem vyjednávat. Nakonec jsem jej donutil vypnout i taxametr, neboť zde vyskakovala horentní suma. Po dosažení destinace jsem mu dal svých 600 Kč (více jsem u sebe neměl) a tradá na schůzku.

Cesta zpět, aneb bojíte se létání?

Po meetingu a obědě ve slovenském eurestu se pomalu odebírám již na letiště. Zde čekám, již po odbavení, v autobuse na ploše, než dojdou poslední cestující, abychom mohli vyrazit k letadlu. Přišlo mi to divné, neboť letadlo bylo jen pár kroků od gateu. Pravděpodobně je to jiné letadlo, říkám si. A kdepak, opravdu jsme popojeli cca 60 metrů a opět vystupovali.

Toto malé letadélko mne zpočátku děsilo, nikdy předtím jsem neletěl takto malým letadlem. Vrtule se točí a letuška již předvádí bezpečnostní pokyny. Vtipné bylo, že letadlo, jak sebou házelo při popojíždění na ploše, nedovolilo udržet letušce stabilitu a neustále se něčeho chytala a kymácela.

Rád bych napsal oblíbenou frázi, let byl v pořádku. Po nabrání výšky však začalo v letadle cosi výrazně pískat, snažil jsem se to přehlížet, ale nějak to nešlo. Přibližně v půlce letu se objevil kapitán, aby se šel projít na konec letadla. Po chvilce se vrátil a hned jak dosedl, letadlo začalo výrazně klesat a zpomalovat. Potom se ozývá kapitán se slovy: Dear passengers we have little big problem... Už samotné slovní spojení "little big" mě výrazně znepokojilo. Nakonec nám bylo oznámeno, že máme problém se zadními dveřmi, které netěsní. Proto ten nepříjemný zvuk. Museli jsme klesnout na co nejnižší letovou výšku a snížit tak tlak v letadle. To nám zaručovalo pěkný výhled, bohužel silné turbulence v této výšce a strach z netěsnících dveří nás doprovázely až na Ruzyň. Naštěstí jsme bez problémů dosedli a oddechli si.