Stejně tak jako asi většina dívek a žen mám problém udržet si nějaký základní rozpočet. Jakmile se dostanu k penězům - sama nevím, jak je to možné, během krátké chvíle zmizí. Na konci měsíce už odpočítávám dny než mi přijdou další. A není to proto, že bych měla peněz málo. Ani si nemyslím, že bych s nimi nějak špatně hospodařila.
sursanchari.files.wordpress
Je to spíš stále stejná přímá úměra - s nárůstem množství narůstají taky požadavky. Jakmile si moje já uvědomí, že má dost peněz na to, to a to, přijímá to už jako skutečnost a dlouze se nad tím nezamýšlí. Přitom nakupuji pořád stejně, jenom čím dál dráž. Zatímco když jsem byla na základce, z kapesnýho jsem si nakupovala úlovky od vietnamců a za dvě stovky jsem měla stylový džíny nebo tři trička. Na střední jsem si ty trička začala kupovat ve výprodejích v obchodních řetězcích a teď ty hromady ulovených hadrů třídím a povětšinou vyhazuji – abych si místo čtyř super-úlovků koupila jeden kvalitní svršek nebo sukni. Nebo celou ságu mý oblíbený knížky. Nebo značkovou kabelku. Stejně ale – shopaholik jak vyšitej.
Jedno velký plus co se mého utrácení týče na sobě ale pozoruji – poslední dobou mnohem víc peněz utrácím za jídlo. Ne snad proto, že bych toho tolik snědla:), ale spíš si dávám pozor, co, jak a kde jím. A kvalita pak vychází dráž.
Každopádně poměrně k mým penězům nakupuji stále stejně, a taky mi stále stejně zůstává – téměř nic. Spíše mínus něco.
Takže jsem si řekla, že s tím musím něco zásadního provést. Před nedávnem jsem se rozhodla k, řekla bych, docela dospělému kroku. Doplnit svoje chybějící částky v zásobách a pravidelně tam zlomek svého příjmu přidávat. To všechno na úkor kadeřníků, úlovků ve výprodejích, cetek, kabelek a bot.
Jakmile se mi to párkrát podaří, bude vyhráno. Je to všechno o zvyku. A je to důležité do budoucna, protože dnešní doba je nevyzpytatelná. Vždycky si kousek svých peněz schovávej – nikdy nevíš, co přijde.
Doufám, že když jsem to tu všechno tak hezky napsala, že to taky splním :-)
