Víte, v jedné věci jsem se mýlila. Možná ve více. Nakonec, kdo asi tak může mít vždycky a jedině ten správný odhad?
Vyznávám se ze svého kolotoče chybování a jestli ne teď, dost možná se mi to už nikdy nepodaří. Protože teď je ještě doba, kdy chyby dělat můžu.
Během posledního půl roku se mi svět začal obracet tak trochu vzhůru nohama (neuvěřitelně jsem se sžila s písničkou Sweet about me. To jen tak mimochodem).
Jo, svět je opravdu mnohem lepší, když je vzhůru nohama. Protože i tenhle jeden pohled z jiného úhlu najednou přináší o tolik víc poznání|! Jako studující filosofka bych to samozřejmě měla vědět. Ale mě musí příležitost prostě nakopnout a pořádně vyválet, abych prozřela.
Říká se, že se jednou za pár let člověku mění chutě. Možná na tom je i něco víc, možná, že stejným způsobem fungují i jiné dojmy. Mění se člověku způsob, jakým se dívá na svět, jak se oblíká, co očekává od života. Jeden den najednou zjistí, že ten oblíbený parfém, který používá už léta, se najednou vůbec nehodi. Premiantka z gymnázia si najednou uvědomí, že ve skutečnosti celý život chtěla jenom šít a navrhovat šaty. Nebo se bláznivě zamiluje do člověka, na kterého by se dříve ani nepodívala. Introvertní ajťák se ze dne na den rozhodne jít studovat filosofii („because there is no way to make a career out of that“). A to je přesně ono! V každém případě si připadám jako z půlky úplně jiný člověk. Jako kdybych žila dvojí život, dvě osobnosti. A ta druhá se mi líbí čím dál víc.
Vážení, tohle je můj otčenáš za to, co poslední dobou dělám. Nezáleží na tom, že to ve skutečnosti vůbec nevíte (protože každý z vás zná tu nějakou tu konkrétní „Martinu“, ale pravděpodobně se nesetkal s oběma). Jestli se mi „změnily chutě“, co se mýho dosavadního života týkalo, tak ať si. Budu dospěle nedospělá a nechám se tím strhnout. Protože podle mě, toho nejlepšího se dá dosáhnout jedině s plnou náručí odvahy, a vlát ve větru tam, kam si to on sám přeje. Ať už je to osud, nebo ne, myslím, že nic se rozhodně neděje náhodou.
