Mé ohlédnutí za uplynulým rokem

Konečně jsem se dostala k tomu, abych dala dohromady své vlastní ohlédnutí za uplynulým rokem. Stalo se toho spoustu, spoustu nehezkých věcí, ale celkově nemohu jinak, než si ten rok pochvalovat. A možná je to i tím, že špatné věci ráda zapomínám, a z těch hezkých si schovávám různé fetiše, které mi je pak připomínají:-)

Přežila jsem konec světa! To je z nějakého obecného hlediska asi nejdůležitější informace. Patřím tedy mezi přeživší velké a neuskutečněné katastrofy a mohu tak nadále zachovávat nejen svou existenci, ale také potenciálně přispívám k budoucímu zachování druhu.

To, že jsem těch konců světa přežila ještě taky pár předtím je už docela jiná věc.

Vezměme ty nejdůležitější momenty hezky popořadě:

Byla jsem poprvé na Majálese. Ano, stydím se za to „poprvé“, ale je to tak. A byl úžasný. Měli jsme se spolubydlama báječnou kolektivní Madagaskarskou masku a soutěžila jsem o královnu Majálesu.

Další věc, za kterou se stydím, že jsem doposud zanedbávala, a která mě ve svém důsledku do jisté míry změnila, bylo poznávání mých spolužáků. Samozřejmě, teď myslím v nějakém mimoškolním rámci. Shame on me za to, že k tomu došlo až na konci druhého ročníku. A to teprve začala být ta opravdová zábava!

Začalo to, bylo nebylo, jistým seminářem v jednom kraji na konci světa, kde naše hlavní hrdinka objevila recept  na nový život. A většina alchymistických ingredinecí byla zahrnuta. Od té doby se toho nedokážu doopravdy vzdát. A to mě přivedlo ke všem mým veselostem a novostem, kterých jsem se v alkoholovém i nealkoholovém opojení dopřávala během posleního půl roku.

Oslavila jsem krásné pětileté výročí s mým vyvoleným. Ještě jednou tolik a budu se vdávat. Možná :)

Odstěhovala jsem se ze Všebořic. A chybí mi to. To bydlení „sama“ mě vážně bavilo! Měla jsem opravdový klid na učení, když jsem potřebovala, a naopak jsem byla přímo u zdroje všech zbloudilostí, když jsem měla chuť si jít zablbnout. A hlavně jsem tam tak trochu byla „paní svého domu“. My way of Chaos :-)

Kvůli svému odstěhování jsem taky po dlouhý (dloooouhý) době uspořádala party, která se vyvedla k úplnému uspokojení. Dokonce to bylo jedním z těch nejvýznamnějších chvil, ke kterým jsem se upínala zatímco jsem o měsíc později útrpně otročila v područí jedné skomírající feudalistické země.

Řecko. Bylo to tam příšerný. Bydlení v plesnivém pokoji plném švábů a žab, uprostřed pole, kde nebylo nic než olivového háje a odkud se ani na autobus nedalo spolehnout, že pojede. Místo smluvních osmi hodin denně a jednoho volného dne v týdnu práce deset až dvanáct hodin (samozřejmě je k tomu třeba přičíst ještě alespoň hodinu cesty denně autobusem do olivového háje). A volný den jsem za celý měsíc měla jeden. Tedy, pak ještě asi pět dalších, ale až poté, co jsme feudálovi utekli.

Co se na létě docela povedlo, byl týden Jumpingu v Itálii. Ale taky to mělo své mouchy – ta největší byla asi, že celý týden skoro propršel. Celkově se léto 2012 příliš nevydařilo. Ale odnesla jsem si z něj spoustu důležitých zkušeností. Takže zpětně, po zdlouhavé rekonvalescenci, mohu říci, že i tak bylo prospěšné.

Začla jsem psát svou bakalářskou práci. A k dnešnímu dni mi z ní chybí už jen jedna kapitola. Bravo!

Poslední semestr mi přinesl mnoho neprospaných nocí, především těch úterních. Z našeho poseminářového setkávání nad sklenkou čehokoli se stala tradice, stejně tak jako z mého raního vstávání na službu do studovny.

Závěrem, co ještě stojí za popsání, je oslava mého prvního „nudného“ Silvestra. Žádná velkolepá akce se nekonala, dokonce jsem ani nebyla opilá (což se nedá říci o Štědrém dni, letos je to tak nějak naruby). Místo toho jsme si s mým drahým a jeho sestrou udělali chlebíčky, koukali na estrády, pili víno a v noci se vydali vylézt za město na kopec. A tím myslím na Hradiště, žádný Radobýl! Takže zatímco se ostatní potáceli po ulicích s rozpitými lahvemi, my nad to všechno hleděli zhůry jak (nemohu si odpustit) bohové Olympu a pozorovali ohňostroji blikající Litoměřice, v pozadí blikající Ústí.

Všem přeju báječný vstup do NOVÉHO ROKU 2013!