Protože jsem člověk emočně nestabilní a nálady se u mě střídají jako na horské dráze, přeci jenom jsem žena a svou vrtkavou povahu si přiznávám, mívám občas bláznivé nápady.
Tak třeba teď. Ráda se procházím, vě většině případů mi k tomu do uší hraje nějaká hudba a jakožto snílek se velmi často stylizuji do textů písniček.
Taková situace mě onehdy přivedla k báječnému nápadu. Chtěla bych být křídový „sprejer“! Mít barevné křídy, jaké jsme mívali v dětství a namísto kreslení panáků a sluníček na chodníku před školkou bych chtěla malovat po zdech. Obchodních domů, vilek i nádraží! Psala bych tam přesně ty texty, které mi znějí od srdce a tak by bylo brzy mé krásné město počmáráno jednoduchými vzkazy i srdcebolnými výlevy, které by naráz dokázaly ulevit mým náladám.
A co by bylo na tom nejkrásnější? Přišel by déšť a tohle moje plkání by smyl! A všichni by byli spokojení, já bych si od srdce vypsala svoje trápení, těšilo by mě, že by vlivem náhodně přicházejících situací napis sám od sebe zmizel a vlastník nemovitosti by se snad tolik nezlobil.
Ale protože jsem už velká holka, vím, že takové věci se ve skutečnosti dělat nesmí. Přece nechci, aby mi kdejaký pobuda viděl do duše :-)
Ale možná... možná někdy udělám něco nerozvážného...
A pak všechno popřu!
