Jak je důležité smířit se s minulostí

Každý má ve svém životě nějaké ty bolístky. V průběhu každé životní etapy dochází v našem světě k nějakým kolizím, konfliktům a neuspokojením. Vědecky vám to může doložit Erikson a jeho model vývoje osobnosti.

Osobností se člověk nerodí, ale stává. Není to ale žádný zdlouhavý proces, už vaše první samostatná rozhodování v útlém věku nějakým způsobem ukazují, jakou osobností se stáváte. Každopádně proto, abychom se někým skutečně stali, potřebujeme čelit více či méně vážným nesnázím.

To, že se někdy rozhodnete špatně, ale zdaleka neznamená, že se s vámi špatné rozhodnutí ponese do konce života. Samozřejmě záleží na míře a vážnosti. Ale je důležité své špatné rozhodnutí přijmout a ne se před ním navždy schovávat.

Třeba já jako malá, když jsem nastoupila do školy, panoval nám ve třídě matriarchát seskupený kolem jedné rádoby-dokonalé slečinky. Všichni ji zbožňovali nebo alespoň museli zbožňovat; kdo se nedostal do její přízně, byl odsunut na okraj a dnešními slovy zaškatulkován za outsidera. Sedmileté děti se s takovými podivíny vypořádávají po svém a tito podivni na to reagují také jistými způsoby. Takže když mé sedmileté podivínské já čelilo slovním útokům ze strany svých spolužáků, reagovalo na to podobnou slovní agresí. A tu si v sobě nechalo ještě při příchodu do nové školy. Od třetí třídy už jsem byla v docela jiném kolektivu, ale trvalo nějakou dobu než jsem se toho vžitého nepřátelství zbavila. A stejně jsem až do nějaké osmé třídy patřila mezi spíše nepopulární děti. Byla jsem nedůvěřivá, často útočná a taky docela nehezká. Když už jsem byla trošku odrostlá, ve třinácti letech, rozhodla jsem se za tím vším podivínstvím udělat tlustou čáru a – vyrovnat se s tím. A mé třináctileté já to zvládlo.

To je jeden příklad z mnoha, které v průběhu mého vyrůstání formovali to, kým jsem dnes. Stále jsem nedůvěřivá, když se seznamuji s novými lidmi; vím že se fešným brunetům s čokoládovýma očima nedá věřit a že přátelsví mezi ženami je jen dočasná smlouva o neútočení.

To ale neznamená, že se budu schovávat a neseznamovat se – protože noví lidé rovná se nové zážitky a mnoho nové zábavy a zkušeností. Stejně stále upadám do vášnivých platonických lásek s muži podobného typu, s jedním z nich to dokonce táhnu už skoro šest let. A mám několik naprosto bezvadných kamarádek, které bych za nic na světě nevyměnila.

Naše minulost je nesmazatelná a je součástí nás samých. Neměla by nás ale negativně ovlivňovat i v přítomnosti. Klíčem k úspěchu je pochopení vlastních nedostatků a chyb a vyrovnání se s nimi. Protože se před tím stejně nikdy neschováme. A když nás to jednou dožene a myna to nebudeme připraveni... kdoví co se může stát. Ale rozhodně tomu můžeme předejít. Tím, že se sami se sebou smíříme a příjmeme vlastní chyby jako součást naší osobnosti.