- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
frantina.webovastranka.cz
Stále si sice myslím, že moje nejlepší dovolená, dokoce možná nejlepší tři týdny byly ty strávené v řídce obydlených oblastech severního Skotska, v pustině plné hor, komárů a nacucaného vřesu. I tam jsme se ale každý den, maximálně obden dostali do obydlené části, kde jsme si mohli dát konev čaje a obrovskou mísu poctivých hranolků. A stejně musím přiznat, že jsme se hrozně těšili domů.
Ne, ve skutečnosti by mi asi stačilo žít někde na periferii, blízko lesa, mít velkou zahradu a vést svůj motorest. Dělat ledový čaj a péct tvarohový koláč, mít tři děti a hodně času pro sebe.
A druhý den jít do práce a listovat v Elle.
Abyste pochopili, naprostá většina lidí si v této souvislosti se mnou ťuká na čelo. Podívá se na mě a vidí prototyp „městské holky“. Vlasy si barvím od svých čtrnácti let a dávám si hodně záležet na tom, jak vypadám. Mám nesčetné množství kabelek a bot – na kramfleku, ve většině případů, úchylku na šperky všeho druhu a svůj účes si před odchodem z bytu vždycky zkontroluji „ve zpětném zrcátku“.
A tak mi moje okolí nevěří. Sama sobě se občas dost divím, ve skutečnosti bych se v pohorách po městě neprošla. Taky mi dalo pořádně zabrat tvářit se neviditelně, když jsem si po návratu ze Skotska kráčela po Oxford street v pláťákách, tílku a sešlapanejch balerínkách (protože víc místa jsem svému londýnskému ohozu v krosně udělat prostě nemohla).
Když ale z města vylezu, dostávám se do takové zvláštní eufroie, kdy si můžu vlasy stáhnout bavlněnou čelenkou a nazout si „chodící boty“. Je to podobný pocit, jako když si, zcela naopak, kombinuji různé hadříky a zjišťuji, co se k sobě hodí. Jako kdybych měla dvě tváře a přitom obě dvě byly vlastní a autentické. Možná jsem trochu schizofrenik a třeba na tom nic rozštěpenýho vůbec není. Koneckonců, vyhrazuji si právo si protiřečit a postupem času zjistíte, že v mém životě je spoustu na první pohled kontrastních záležitostí. Je to Role-playing, za ta léta už zcela zažitý. Holka do města a holka na ven.
P.S. Odjíždím na víkend do posledního modrého kraje naší zemičky. Plánuju napsat takové drobné sebeodhalení na podobné téma, o kterém píše Bára Šťastná v nové Elle. (Jen takový malý spoiler pro mé imaginární čtenáře)
Další články autora |