Nedávno jsem narazila na výrok jedné osobnosti z řad dámských lifestylových magazínů. Stěžovala si v něm, že bude muset v rámci své práce strávit nějakou dobu v horských podmínkách a kladla si otázku, jak že to má provést, aniž by byla nucena jít nakupovat boty do Hudy sportu.
lookbook.nu
Okamžitě mi na mysli vytanula komická představa zatvrzelé a odhodlané ženy, která bojuje proti nelidským podmínkám necivilizované divočiny louisvuittonskou a louboutinkama. A uvědomila jsem si řekla - tohle přeci není možné.
Vzpomněla jsem si na jeden citát Coco Chanel: „Móda není jenom záležitost oblečení. Vyskytuje se na nebi, v ulicích, ve způsobu myšlení, způsobu našeho života, v tom, co se děje kolem nás.” Móda je podle mě o tom, jak nalézáme samy sebe a to nalezené prezentujeme navenek.
Móda je záležitostí vkusu a schopnosti přednést jej v různých podmínkách.
A proto mi celá ta představa lodiček v horách připadla ukázkově hloupá. Jako kdyby žena znamenala jen ta dobře vypadající skořápka na povrchu, za každou cenu dokonalá. Ano, dokonalá! To totiž nepředstavuje jen omezit se na jeden jediný a v celé komplexitě marginální prvek toho býti ženou. Když mluvím o mnoha stránkách jednoho románu Žena, mluvím především o tom, že ženy by měly pečovat o všechny stránky své osobnosti..
- A může to být zároveň záliba v luxusních módních ikonách, vaření, rychlé jízdě v rychlých autech a třeba botanice.
- V modelingu a zároveň v survival dovednostech.
- V dobrovolnických aktivitách a pořádání večírků.
Nejdůležitější kvalitou ženy, a to je podle mě hrozně důležité, je to, že se dokáže s elegancí vypořádat s každou složitostí. A tou elegancí nemyslím, že si za každou cenu obuje boty s ikonicky rudou podrážkou. Žena dokáže být krásná i v gumákách, sněhulích nebo dokonce pohorkách!
Jsem ráda ženou, se vším dobrým i špatným, co to v sobě konotuje. (Vyučující genderových studií by mě teď pravděpodobně za mé tvrzení kamenovaly a oháněly se spojeními jako zatvrzelé patriarchální struktury a přijímání sociálních konstruktů, či mě obviňovali z komplicity, ale mě se tenhle můj sociální konstrukt veskrze líbí. A zatím mě to ani nestojí oněch kritizovaných dvacet tisíc ročně) A když už mě tedy konstruuje společnost, ráda bych alespoň měla možnost mluvit do toho, kdo mě konstruovat může a kdo ne.
Mám ráda módu, oceňuji krásu i cingrlátka. Snažím se krotit svou závislost na kabelkách. Ale na druhou stranu si také uvědomuji, že to je jen jedna strana románu, jeden aspekt komplexního sociálního konstruktu žena, kterým by skutečná žena měla být.
Osobnost by si neměla nechat diktovat svou vlastní identitu lifestylovými autoritami. Protože je to především náš lifestyle.
S módními časopisy jsem asi na čas skončila. Čerpám teď inspiraci ze zahraničních blogů :)
