Afeminismus

Devatenácté století je známe emancipační vlnou za zrovnoprávnění žen. Získání volebního práva ovšem zdaleka nebylo finálním cílem tohoto hnutí, emancipace se prolnula i do dalších sfér společenského života počínaje možností opustit partnera, budování vlastní kariéry až po neutuchající snahu srovnat mzdy mužů a žen na téže pozici. V mnoha vyspělých státech jsou dnes rovněž vidět ženy na vedoucích postech nejen velkých firem, ale také politických funkcí.

faile.blog.cz

Společně s otevřením velkého světa ženám se ve společnosti objevily i zcela nové manýry. Důsledkem vyšší míry zaměstnanosti ženám vyvstala možnost budování kariéry, což vedlo k radikálnímu omezení jejich pracovního působení v domácnostech. A jako důsledek všeho, neustále stoupání míry rozvodovosti.

Některé emancipační proudy dokonce vyústily až ve zcela nepřirozené a neetické zpochybnění významu mužů v životě a jejich nahrazení.

Globální důsledky

Vlna, která začala spolu s první francouzskou republikou, a která se do života lidí nejvíce promítla během posledního století, je jedním z nejvýznamnějších důvodů krize současného stavu. Populační boom spojený s nejvyšší mírou urbanizace, význam profesí plodících profese – tedy zkvalitnění funkcí terciálního sektoru a tržní mechanismus plodící nadstandardy. To vše jsou okolnosti, které přivedly společnost k její pravděpodobně nejzásadnější krizi – přelidnění. Zatímco na začátku devatenáctého století nedosahovala lidská populace ani jedné miliardy, o dvě stě let později je těch miliard sedm. Nárůst počtu lidí na Zemi se exponenciálně zvyšuje, do padesáti let lze očekávat vážné problémy spojené s přelidněním planety. A nejsou to jen spekulace, důkazem tomu může být prozatím jen jemné naťukávání tématu vesmírného osidlování.

Afeminismus jako malý krok zpátky

Ať už jsou důvody současného stavu jakékoli, nějaká rovnováha by se lidem vrátit měla. To, o čem teď budu mluvit se s velkou pravděpodobností mnoha příslušnicím něžného pohlaví nebude líbit. Věřím ale, že pro svou myšlenku najdu i řadu zastánkyň. A ne pouze z pozice pohodlnosti, ale ze snahy vrátit věcem přirozený řád a o trochu víc se tak přiblížit harmonickému stavu.

Je přeci více než zřejmé, že ať už si vývoj člověka na Zemi vykládáme jakýmkoli způsobem, byly zde vytvořeny dva protipóly pro vzájemnou spolupráci. Muž, zástupce síly, který živí a chrání svou smečku a žena, zástupce citů, která se získaným nakládá a vytváří tak domácí prostředí. Tento jednoduchý fakt nelze popřít. Ti méně silní (a v naprosté většině případů jsou to ženy oproti mužům) jsou přirozeně podřízení těm silnějším, kterým na oplátku za svou ochranu nabízí jiné služby.

Žijeme ale v civilizovaném světě, nemíním tady nahánět rodiny do jeskyní a z žen dělat otroky mužské vůle. Svět dospěl do určitého stavu, ve kterém i ženy mají neodnímatelnou sílu, ke které se muži nikdy nedostanou. Těžko se dá tento jev popsat, má to něco společného s jejich osobností a důvodem, proč se k nim muži stále vrací. Je to jakási ryze ženská síla, která se individuálně velmi liší, ačkoli základ zůstává stejný.

Tato schopnost by ale neměla být zneužívána. Ženy jí nejsou vybaveny proto, aby s muži soutěžili v jejich pracovních drahách a ve výsledku se je snažili až nahradit. Jejich ženství je jim dáno proto, aby skrze jím pomáhali vládnout svým mužům. Teprve pak je celek dobrý – když se sloučí mužské vůdčí schopnosti a tato ženská motivace.

Říká se, že za každým velkým objevem je muž. A za každým velkým mužem jeho žena. Její funkcí je svého muže podporovat, vytvářet mu příjemné pracovní i rodinné prostředí a v možných případech se snažit ho uvést správným směrem a vytáhnout ho ze zdánlivě komplikovaného bludiště. Rozhodně by s ním ale neměly soupeřit. Do džbánku je nám už dáno, že aby byl muž skutečně velký a silný, nikdy mu nesmí vládnout žena a už vůbec jej nikdy nesmí porazit. A aby byla žena skutečně velká a silná, musí vědět nejen jak se správně postarat o rodinu, ale také jak skrze své schopnosti vládnout svým mužům a přitom jim nikterak neubírat na vítezství. Ale pozor na to, toto vládnutí nikdy nesmí překročit domácí práh.

V žádném případě nechci říct, aby se ženy nesnažily nijak profesně realizovat. Nemám v úmyslu nabádat je, aby opuštěly svá zaměstnání, každý potřebuje dělat to, co jej naplňuje. Jen si ale nemyslím, že by zde mělo docházet k nějaké soutěži mezi příslušníky obou pohlaví. Stejně tak, dle mého názoru, by žena neměla působit jako osoba s tvrdými lokty, která bude na vlastní pěst bojovat za své ideje. Pakliže by se dámy nad tímhle dokázaly trochu zamyslet, věřím, že by to na svět přineslo trochu více rovnováhy, trochu méně konfliktů a ve výsledku by byli všichni spokojení. My, ženy, přeci neumíme vládnout Velkému světu. A i když mnohdy známe správně řešení, neměly bychom to být my, kdo vytáhne vlajku nových nápadů a půjde se za ně rvát. Od toho máme naše muže! A my jim na oplátku roztopíme krb, uvaříme večeři a zahřejeme lože. A ať to zní jakkoli staromódně, v našem malém světě jsme my královny. A po dobré večeři těm bojovníkům můžeme vštípit další možnost postupu na bitevním poli.

Foto: trendsenconcepts.blogspot.com; faile.blog.cz