Pečení chleba postaru - II

Chcete-li upéct chleba tak, jako to dělaly naše babičky a prababičky, potřebujete pec. Zděnou,solidní.A postavit jí, to není tak snadné, jak by se mohlo zdát. No, snadné to je pro toho, kdo už to někdy dělal. A to já nejsem

            Venkovní pec, pro kterou jsem se rozhodl, vychází ze stoletím prověřeného starého principu. Jednoduchá cihelná klenba je zahřívána ohněm ze dřeva a vyzařuje, po odstranění zbytkového popela, své uložené teplo do těsta. Výhodou tohoto principu trouby je jeho jednoduchý design a zvláštní chuť chleba vznikající přímým kontaktem s ohněm ze dřeva.Venkovní pec by měla být postavena na jaře, aby měla dostatek času na důkladné vyschnutí a byla možnost ji již koncem léta roztopit a používat.

           Místo na postavení pece jsem určil pod košatými duby, které máme za naší chalupou. Měl jsem tak jistotu, že budu pracovat ve stínu.Vykopal jsem základ, položil základní, ale jen tenkou, betonovou desku a postavil jsem sokl pod pec.Na stavbu soklu jsem použil staré cihly a vápennou maltu. Vše šlo jak po másle. Až do doby, kdy jsem měl začít stavět vlastní pec. Totiž klenbu pece z cihel spojovaných jílem.Nikdy jsem nic podobného nedělal a tak jsem poprosil několik zedníků o pomoc.Všichni odmítli s tím, že klenbu nikdy nestavěli a spojovat cihly jílem považovali za bláznovství. Musel jsem se tedy do stavby klenby pustit sám. Cihly jsem měl z původní pece v chalupě, "šalunk" jsem si udělal a zbývalo jen nakopat jíl a správně ho namíchat. Zase mi pomohl internet a na ruských webových stránkách jsem se poučil. Jíl se musí míchat s pískem a vodou v určitém poměru, který si musí každý odzkoušet a upravit. Jíl mám vlastní a je všude. Stojí na něm chalupa, z cihel z něj vyrobených je i postavená. Písek jsem si nakopal v lese a mohl jsem začít. Na jeden díl jílu jsem přidal tři díly písku, vodu a malta byla připravená. Ani to tak dlouho netrvalo,klenbu jsem nahoře zajistil vrcholovým klenákem a bylo hotovo. Kamarádi zedníci chodili moji práci okukovat, vyjadřovali se pochvalně a jsem si jistý, že pochybovali o tom,zda klenba vydrží.

Když byla klenba dokončena, musel jsem ji zaizolovat.Na to se použije asi 10 cm dlouhá sláma a hliněné bahno (konzistence asi jako husté mléko) a obě složky se spolu smísí. Na zemi ( plachtě ) a vlastníma nohama.Naboso. Dříve se na šlapání a promísení jílu používaly ovečky, Není to lehká práce, ale jde to. Zvláště,když pomůže manželka. Výslednou hmotu jsem pak nanesl asi v tloušťce 10 - 15 cm na oblouk pece. Vše jsem uhladil, vytvaroval vstup do pece a bylo hotovo. Tedy "zedničina" byla hotová.

Protože jíl by dešťová voda rozmočila, je třeba celou pec zakrýt střechou. To byla již tesařina, práce kterou zvládám a tak to šlo docela snadno. Výsledný efekt se i mně líbil.

A nyní už zbývalo jen čekat, až pec dokonale vyschne a teprve pak se v ní může zatopit. Napřed zvolna,aby nedošlo k jejímu poškození. Už jsem se těšil na první vlastnoručně upečený chleba. Voňavý,křupavá kůrka,výborná chuť. Ale o tom, jak se chleba peče a jak jsme se to učili zase někdy příště.

Petr Ziegrosser - chalupář