Zkoumání rudé totality bez komunistů aneb chvála antikomunismu

  Vyhození vynikajícího historika Eduarda Stehlíka u Ústavu pro studium totalitních režimů jaksi popírá tvrzení stoupenců nového vedení, že jim nejde o zásadní změny v jeho fungování. ÚSTR je potřebnou institucí, kterou je důležité skutečně odpolitizovat v antikomunistickém duchu a jeji radu by příště neměl volit Senát! Být antikomunistou je ctí! Antikomunismus potřebuje současná společnost víc než antinacismus!  

Není třeba se hádat o tom, jestli u nás byl v letech 1948 – 1989 totalitní režim. To je jako přít se to, jestli jaro začíná 21. března. V obou případech je správná odpověď ano. Po celou dobu trvání neblahého rudého režimu se nekonaly svobodné volby a ústava z roku 1960 uzákonila vedoucí úlohu KSČ. Snad až na výjimku v letech 1968 – 69 stále byli v českých a moravských kriminálech vězněni političtí vězni. Takže ano, byla tady totalita.

Z ostudné považuji vyhození z ÚSTR mezinárodně respektovaného a jednoho z nejlepších českých historiků II. světové války Eduarda Stehlíka.

Vycházejme ze zásadní premisy, komunisté společně s nacisty patří největším světovým zlům. Jsou šiřitelé nenávisti a hlásají násilí vůči lidem jiných názorů. K prosazení svých cílů používají masový teror a mají na svědomí minimálně sto milionů zavražděných lidí. To je víc obětí, než mají na kontě nacisté a rovněž za více než dva tisíce let svého trvání křesťané. Komunismus je zločinné učení založené na vzpouře spodiny a nenávisti k lidem schopným a úspěšným, kteří na rozdíl od stoupenců rudé ideologie v životě něco dokázali. Proto je antikomunismus potřeba jako sůl! Víc než antinacismus, jelikož nacisté, kterých je nyní hrstka, nejsou na rozdíl od komunistů tak velkým nebezpečím.

Nyní je ovšem potřeba jednat, protože představa, že o vědeckém bádání rozhodují Michal Uhl a Lukáš Jelínek, kteří historii nerozumí a nemají žádné životní zkušenosti, není mírně řečeno povzbuzující. Je proto smutné, že tuto diletantskou dvojici zvolili hlavně senátoři za ČSSD do rady ÚSTR, která má tuto instituci řídit. Většina slušných českých historiků je z toho upřímně zděšena. Další tragikomickou figurou v tomto sporu je sociální demokrat Lubomír Zaorálek, o kterém prezident Miloš Zeman správně prohlásil, že tento absolvent marxismu-leninismu je doktorem Cvachem české zahraniční politiky.

Na pravici je ovšem poctivě si třeba přiznat, že chybu udělala též ODS, na jejíž popud byla volba rady Ústavu svěřena pouze Senátu. V roce 2007 sice tato strana horní parlamentní komoru ovládala, nicméně bylo krátkozraké si myslet, že to tak bude trvale. To zkrátka bylo nedomyšlené a jenom hloupý člověk si neumí nebo nechce přiznat vlastní selhání. Ovšem to samé platí i pro ČSSD, také by neměla myslet, že bude Senát ovládat navěky věků.

Jako ideální řešení se proto nabízí novela zákona o ÚSTR, podle které by Radu již nevolil Senát, ale zástupci Konfederace politických vězňů, Českého svazu bojovníků za svobodu a obce historiků. Volitelé by samozřejmě museli mít čisté lustrační osvědčení a nepřípustné by bylo též členství v komunistické straně.

Nesmyslným se proto jeví návrh předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, který by chtěl, aby se zkoumáním rudé totality zabýval i komunista. To je stejné, jako kdyby v současném Německu bádal za státní peníze o nacismu bývalý nacista. Pěkná hloupost, viďte.