Zbídačení důchodci? Komunistické žvásty!

Tak pestrá snůška nesmyslů, kterými nás zásobují naši komunisté, se jen tak nevidí. Slova o modré genocidě vůči důchodcům, která tady zazněla v diskusi k mému předchozímu článku, by si zasloužila cenu o nejpitomější výrok roku. A je drzost, že bolševičtí vrazi, kteří mají na svědomí životy sta milionu lidí, si slovo genocida vůbec berou do pusy. A koneckonců čeští senioři se zase tak špatně nemají.

V neděli bylo hezky a já vyrazil na Třeboňsko na výlet. Ušel jsem takovou krátkou pětadvacetikilometrovou trasu z Majdalény do Třeboně. A jelikož v této oblasti jsou turistické stezky zároveň cyklotrasami, potkával jsem hodně cyklistů. Mezi nimi bylo tak dobrých dvacet seniorů, z nichž mnozí měli docela slušná značková kola. Jako dobře vychovaný chlapec jsem slušně zdravil, oni pěkně odpovídali a většinou se usmívali. Nevypadali ani trochu zbídačeně. Další penzisty potkávám v českobudějovických i jiných hospůdkách. Ti také moc zbídačeně nevypadají. Pravda když si někdo z nich dá deset piv a k tomu pár panáků, tak je to s ním horší, ale je vidět, že si špatně nežijí. Aby bylo jasno, já nechci shazovat problémy, jež mají někteří senioři v domovech důchodců, kterým po zaplacení poplatků zbude málo peněz. Těmto lidem by sice podle zákona mělo zbýt patnáct procent z jejich příjmů, ale může se stát, že jim zůstane menší suma. Tohle je potřeba vyřešit. Na druhé straně chápu, že ubytování v domovech seniorů je nyní dražší. Z jednoho prostého důvodu. V nových postotalitních domovech seniorů bývají komfortní pokoje tak maximálně pro dva lidi, a u každého je vlastní sociální zařízení. Komunisté často zřizovali domovy důchodců ze zabraných klášterů, kde v obřích studených místnostech žilo deset a více lidí, sociální zařízení bylo na patře. V každém případě je však o tyto seniory postaráno, bydlet mají kde, jíst mají co. Řeči o genocidě jsou v tomto případě idiotské. Spíše by se hodila na situaci v komunisty tolik opěvovaném Bělorusku. Tam penzisté berou důchody v přepočtu od patnácti set do tří tisíc korun, přičemž ceny v tomto Lukašenkově diktátorském „ráji“ jsou zhruba stejné, ne li vyšší než u nás.