Zákon o holocaustu škodí Polsku

Až třemi roky vězení by měl být potrestán ten, kdo by jakkoliv spojoval holocaust s Polskem. Postihována by měla být i slovní spojení typu polské koncentrační tábory. Poláky chápu, ale není to dobrý krok.

Tento zákon prosadila v polském parlamentu vládní strana Právo a Spravedlnost a nyní se už čeká jen na podpis prezidenta Andrzeje Dudy. Jakýkoliv zákon omezující svobodu slova, snad s výjimkou popírání holocaustu, je špatný. A tady se místo kritického historického bádání jasně stanoví, je to tak, a kdo by tvrdil něco jiného, půjde za mříže. Polsku také nic dobrého nepřinese a to už si zato vysloužilo kritiku od USA a Izraele.

Ano, rozumím Polákům, že je štve, když se o Osvětimi, Treblince Sobiboru a dalších mluví jako o polských vyhlazovacích táborech či polských táborech smrti. Myslím si však, že normálně myslící lidé dobře vědí, že vyhlazovací tábory v Polsku, ve kterých zahynulo podle britského historika Normana Davise možná až deset milionů lidí z toho polovina Židů, založili němečtí nacisté a Polsko okupované Německem a do roku 1941 také Sovětským svazem, na jejich vznik a fungování nemělo žádný vliv.

Profesor londýnské univerzity Davies ve své knize Polsko upozorňuje na fakt, že tato země měla v období II. světové války největší ztráty na životech z hlediska poměru k počtu obyvatel. Z 35 milionů nepřežilo válku více než 6 milionů Poláků, což činí 18% obyvatel. Pro srovnání v případě Sovětského svazu to je 11,2% obyvatel.

V případě okupace Německem byla část polského území násilně připojena k Německu, ve zbytku byl vytvořen tzv. Generální gouvernement se sídlem v Krakově. Postavení Poláků v něm bylo horší než obyvatel jiných zemí obsazených nacistickým Německem. Poláci mohli mít jen základní školy, v tramvajích jim byla vyhrazena zadní plošina a nacistické orgány je mohly kdykoliv zatknout a bezdůvodně poslat na nucené práce nebo rovnou do koncentračních táborů. V Protektorátu Čechy a Morava panoval proti poměrům v okupovaném Polsku ráj na zemi. Češi mají svoje Lidice, ovšem takových Lidic byly na polském území stovky.

Je potřeba také zdůraznit, že německé nacistické a sovětské komunistické zločiny proti lidskosti si byly v mnohém podobné. Němci povraždili na 15 000 polských učitelů, kněží a vědců v roce 1940 v Dachau a Palmirském lese, Rusové pak 22 000 většinou zajatých polských důstojníků, kteří rovněž patřili k intelektuální špičce, ve stejném roce a rok později v Katyni a na dalších místech. Nacisté vysídlili na 750 000 polských zemědělců z Velkopolska, které bylo přímo připojeno k Velkoněmecké říši, dále na východ většinou na území Generálního gouvernementu. Komunisté pak deportovali z východních polských území okupovaných v letech 1939 – 1941 Sovětským svazem na dva miliony Poláků na Sibiř a do střední Asie, z nichž asi polovina v nelidských podmínkách zahynula.

Poláci mohou být hrdi na to, že neměli žádnou kolaborantskou vládu jako jiné země podrobené Německem, a také na svůj masivní protinacistický odboj, kterému se ten český nemohl rovnat v žádném případě. Polské odbojové složky včetně proslulé Zemské armády (Armiji Krajowe) sloučené v Národní vojenské organizaci měly k dispozici na 400 tisíc vycvičených a vyzbrojených vojáků, kteří Němcům působili svými bojovými akcemi velké problémy.

Vztah Poláků a Židů sice nebyl ideální, nicméně onen tradovaný polský antisemitismus se silně přeceňuje. Události v Jedwabnem v roce1941, kde Poláci upálili ve stodolách 340 Židů, byly výjimečné, naopak statisíce Poláků Židům pomáhaly. Je otázkou, zda toho Poláci mohli udělat pro Židy víc? Asi těžko. Židé byli vyhnání ze svých domovů a přesídleni do ghett, oddělených ploty od polského území, a později do koncentračních táborů. Čili Poláci k nim prakticky neměli přístup. Je dobré si připomenout, že mezi nositeli izraelského vyznamenání Spravedlivý mezi národy, které se uděluje za pomoc Židů v těžkých letech II. světové války, je nejvíce Poláků.

Podle odhadů autorů publikace Dějiny Polska vydané nedávno v nakladatelství Lidové noviny Poláci zachránili před smrtí asi 20 000 – 40 000 Židů. Polští odbojáři také založili organizaci Žegota, která Židům pomáhala tím, že jim vystavovala falešné legitimace, zajišťovala úkryty, potraviny, kterých Poláci sami měli málo, atd. Také lidé, kteří Židům pomáhali, velmi riskovali, protože nacisté za to popravovali celé rodiny. To se stalo například rodině Ulmů z vesnice Markow. Co se týče antisemitismu, tak nikdo není bez viny, i mezi Čechy se našli ti, kteří se vůči Židům chovali nenávistně a udávali je nacistům.

Z hlediska faktů je polská nevraživost nad tím, že mnozí vyhlazovací lágry v okupovaném Polsku označují za polské a bohužel tak činí i některá německá média, od nichž je to obzvlášť nechutné, lidsky pochopitelná. Přesto však zákon, který za to lidem hrozí vězením, není moudrý. Rozumní lidé pravdu dobře znají a těm ostatním holt není pomoci.