Žádní vlastenci, ale žvanilové, čecháčci a likvidátoři Česka

Rakušané a Němci nám dávají lekce z vlastenectví, míní můj kamarád Petr, který má na jihu Čech vyhlášené pekařství. Jeho chleba, rohlíky a housky jsou špičkové, jenomže v supermarketech neuspěl.

Mám za to, že Ti z nás, co nejvíc nadávají na špatné potraviny, jsou především zodpovědní za jejich mizernou kvalitu a likvidaci českých producentů kvalitních potravin. Je to jednoduché, tito lidé nejčastěji z řad příznivců okamurovské SPD a KSČM se rádi chlubí svým údajným vlastenectvím. To jejich vlastenectví jsou však jen prázdná zbytečná gesta.

Už Karel Havlíček Borovský si přál, aby nám to vlastenčení z huby do ručiček ráčiti vlezlo. Přesně tak. Lidé, o kterých jsem se zmínil, tedy tlachalové, Česku hodně škodí. K tomu víc Petr: „Peču super chleba, ale ten se pod 40 korun prodávat nedá, spíše za víc. Jenomže tady každý vykládá, že dává přednost českým potravinám, ale ve skutečnosti jsou to lži. Čecháčci akorát obráží slevové akce a kupují hnusy za pár korun. Oni si neuvědomují, že kvalita není zadarmo. Navenek žvaní, jak kupují české potraviny, ale jenom lžou. Oni berou hlavně šmejdy, jen, když je to laciné. To jsou ve skutečnosti ti praví likvidátoři českých potravin. Já jsem zkoušel prodávat svoje pečivo přes různé markety, ale nešlo to, prý to bylo drahé. Domácím potravinám škodí víc než ti, co dovážejí lacinou konkurenci, ti, co ji kupují.“

A ještě dodal zajímavou věc. „Rakouská nebo německá hospodyňka si nejdřív zjistí, jestli jsou salám, šunka, chleba atd. místní produkce. Já jsem zkoušel nabízet svoje výrobky v Rakousku a tam mě obchodníci řekli, že jsou sice skvělé, ale místní chtějí rakouské potraviny. Tomuto přístupu rozumím, mám pro něj pochopení a fandím mu. Tomu já říkám vlastenectví.“

Tak jsem se ho ještě zeptal, jak tedy prodává své pečivo, tak naštěstí má víc možností. Ve svém vlastním obchodě, ve farmářských prodejnách, kam tedy chodí hlavně lidé, kteří před cenou upřednostňují kvalitu, a také po internetu.

Ale souhlasím se zásadní Petrovou myšlenkou, že nejvíc nadávají na mizerné potraviny ti, kteří je cíleně kupují, a jsou tedy hlavními viníky jejich působení na trhu. Ti samí lidé mají také velký podíl na likvidaci českých potravinářů. Slovně se sice hlásí k vlastenectví, i když já jim říkám flastenci, protože to je přesnější označení. Oni však akorát melou krásná slova, ale když mají něco obětovat a konkrétně pomoci, tak to v žádném případě neudělají. A to se netýká jenom takové drobnosti, jako je podpora českých, moravských či slezských výrobců potravin. Chtít po nich, aby šli za svoji vlast bojovat a umírat, tak to už vůbec ne.