Žádná ruština, budeš se učit německy

Katka je velice rázná žena z Budějc. Osud k ní nebyl příznivý, před třemi lety jí zemřel manžel, ale výchovu dcery Kateřiny juniorky zvládá skvěle. Nedávno jí však musela rázně usměrnit.

Potkal jsem ji nedávno u nás na náměstí. A tak jsme zašli na pivko a dali řeč. Před časem měla trápení se svoji jinak skvělou dcerou, která chodí do osmé třídy základní školy, ale vyřešila to skvěle. Děti si později volí druhý cizí jazyk kromě povinné angličtiny. „Káťa přišla s tím, že se chce učit ruštinu, tak jsem jí to vyhnal z hlavy a padla při tom i facka. Byl zatím otec její spoluhráčky z házené, nějakej magor, co volil Okamuru. Tak jsem mu důrazně domluvila, ať moji holku nechá na pokoji. A kdyby ne, tak ty Honzo taky víš, že jsem dělala karate na velmi slušné úrovni a umím ho pořád. Za výchovu své dcery jsem zodpovědná já jako matka a nikdo jiný. Tak jsem jí jasně řekla, že se bude učit německy, protože ruština by jí byla k ničemu. Já jsem ji naštěstí měla na základce už jen rok. Hnusná azbuka nikdy nebyla mým kamarádem. Ale mezi evropské a křesťanské hodnoty patří přece i to, že děti mají poslouchat své rodiče. A tak se holka učí německy. Naštěstí pochopila, že to s ní myslím dobře, a už nedělá problémy,“ řekla Káťa.     

„Ano, čtvrté Boží přikázání zní podle Bible takto. „Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh“,“ upřesňuji.

„Já ty Rusy vůbec nemusím. Jsem uklízečka a nestydím se za to. Uklízím i na hotelu a po rusácích je na pokojích nejhorší nepořádek. To je něco šíleného. Takoví Rakušané nebo Němci jsou uznalí, a nechají mně na pokoji většinou pět a někdy i deset euro. Od Rusů nic takového nehrozí,“ míní kamarádka.

Ona má štěstí na skvělou rodinu, která ji pomáhá a její muž měl naštěstí životní pojistku a rovněž byl pojištěn na hypotéku pro případ smrti. Nyní od státu jako vdova s nezletilým dítětem dostává od státu podle ní docela slušné peníze. Dcera se ve škole učí moc dobře, má od první třídy samé jedničky.

„Je jasné, že dětem se nemá jen nařizovat, ale je potřeba je také přesvědčit o tom, co je správné. Takže jsem Katce dala za příklad mého bráchu, jejího strýce, který žije ve Vimperku, ale jezdí pracovat do Bavorska, kde si měsíčně vydělává v přepočtu přes sto tisíc korun. Také jsme s ní při cestě do Vimperku zajela do vesnice Svatá Máří, která je plná nových a opravených domů, protože jejich majitelé si vydělávají pěkné peníze u sousedů v Německu. Také hraje velmi dobře házenou, je pivotkou, dává hodně gólů, takže tak nějak uvažuje i o profesionální kariéře. A u nás moc možností, a právě v Německu je to s ženskou profesionální házenou daleko lepší. Ale moc tomu nejsem nakloněná, sportovat nemůže do smrti, a tak budu radši, když něčím pořádným bude. Ale jasně jsem jí doložila, že němčina zvláště u nás v jižních Čechách má smysl, protože jí může pomoci k lepšímu životu. Ruština je jí k ničemu. Koneckonců mám nyní nového přítele. Ten pracuje u Bosche, který patří Němcům, a je to nejlíp platící firma u nás v Budějcích,“ rozpovídala se.

Já na to. „Ty máš auto?“ Ona: „Jistě, deset let starého bavoráka. Bez auta být nemůžu.“ „Tedy to se u nás mají uklízečky dobře, když mají taková auta,“ smějí se. „Ten mně před třemi lety, daroval brácha, když nám Karel (její manžel) odešel do nebíčka. Já to musím zaklepat, ale mám skvělou rodinu, i naši mně hodně pomáhají, bez nich bych to nezvládala. A letos se mně rýsuje docela zajímavá bokovka. V létě bych měla v České Krumlově prodávat v rychlém občerstvení a prý si tam mohu vydělat pěkné peníze. Tak jsem zvědavá,“ dodala.

A já jen doufám, že se Katce bude v dalším životě dařit, Po tom co prožila, si to zaslouží.