Mnohá manželství se rozpadají i dnes, jiná ani raději neuzavírají. Srovnávat doby tehdy a dnes je nesmysl, ovšem velice ,,aktuální", stejně, jako kecat o nich u piva, či třeba ,,angažovaně" na blogu

K bytu se dalo dostat buď jako v družstevním za X let nebo do pořadníku za X let nebo za úvazek na X let. Byty se rozhodně nerozdávaly zadarmo a jenom tak, jak se s oblibou v diskuzích děje. Všechno trvalo dlouho a z velké části rozhodovaly známosti a úplatky. Dnes je to o svobodě a ta stojí peníze. Byt se ale dá sehnat i za rozumné peníze, jenže ne v atraktivních městech nebo lokalitách. Vždycky máte na výběr a vždycky vás to hude něco stát. Ale, že to za komunistů bylo jednodušší je lež jako věž. Bylo to jiné. Hezký den

Možná by to, o čem píšete, bylo mnohem jasnější, kdybyste uvedl, kolik se postavilo nových bytů třeba v letech 1970-90 a kolik 2005-2025. Pak by ta komunistická bytová bída více vynikla.

Podmínky pro výstavbu jsou neporovnatelné. Tehdy bylo kde stavět ...

Měli jsme v Pardubicích klliku, protože dědeček jako mašinfíra měl prvorepublikový ajznboňácký byteček, s kuchyňkou a dvěma pokojíky. V jednom pokojíku jsme spávali s maminkou a tatínkem, ve druhém tatínkova sestra s manželem a dcerou, v kuchyni dědeček s babičkou (a podvraťák Punťa). Když měl dědeček příští den časný nástup na mašinu, všichni jsme museli jít spát dřív, protože při rozložené pohovce už jsme se do kuchyně nevešli.

Trochu problém byl s vařením, protože kvůli té pohovce se do kuchyně vešly jen malé Kaborky, a když někdy chtěly ženské v neděli každá uvařit svému chlapovi něco dobrého, odstrkávaly si na těch kamínkách vzájemně rendlíky...

A po několika letech v bytovém pořadníku (už nevím kolika (já byl ještě šprček) jsme pak i my nakonec měli kliku a získali dekret na malý byt, kde jsem prožil zbytek dětství. Ale vzpomínám na to bez hořkosti a zášti, dětství jsem měl krásné, protože jsem měl kolem sebe dobré lidi a na dvorcích či na ulici kamarády. To jen drobná vzpomínka, v souvislosti s blábolením zblblých propagandistů, že za vlády komunistického odpadu lidství bylo dostupné bydlení...

Tak, stále jsem se ještě nedočkal odpovědi, proč za komunistů byly pořadníky na byty, když jich údajně bylo hodně?

poradnik na byty byl z toho duvodu, protoze bytu byl nedostatek, tak jako byl nedostatek bytu za Karla IV, Habsburku, prvni republiky, za komunistu a dnes.

Opravdu by mi zajimalo, tu politickou agitku delate zdarma?

Ano, byty se stavěly, jak níže píše p. Nikl.

Husákův režim po ruské okupaci potřeboval zklidnit situaci zaparkováním potenciálních rebelů do uzavřeného rodinného žití, zaměstnat a vyčerpat je problémy a činnostmi spojenými s dětmi.

Jenže stavělo se především v průmyslových lokalitách jako např. Severočeská hnědouhelná pánev, Ostravsko-karvinský revír apod. a byty byly prioritně určeny pro tzv. dělnickou třídu. Kravaťáci nebo bíloplášťáci se k novému bytu dostávali mnohem obtížněji, o dost později a za cenu mnohem většího osobního ponížení a upsání se k dalším povinnostem, než tomu bylo u jejich podřízených v montérkách.

Byty na mnohaletý pořadník ze státní výstavby byly v menšině. Dominovala tzv. družstevní výstavba, a to ve dvou variantách:

Buďto dodávka družstevního bytu "na klíč" podobně jako u státního bytu, jenže s předem požadovanou velkou finanční spoluúčastí od budoucího nájemníka a opět s víceletým čekáním v pořadníku.

Nebo družstevní výstavba svépomocí, kdy budoucí obyvatel bytu sice platil na těch poplatcích předem o něco méně, čekací dobu měl taky kratší, ale musel na stavbě odpracovat po své hlavní práci ve svém volnu a zdarma několik tisíc hodin, což znamenalo většinu odpolední a večerů + všechny víkendy po dobu 1,5 - 3 roky. Není divu, že mnohá existující manželství a partnerství takový fyzický a psychický nápor nevydržela...

A p. Luft níže má taky pravdu. Kvůli bytu i manželství vznikala. Nejčastěji s poctivým přístupem obou dvou, někdy jen jednoho. Znal jsem nejeden případ z dělnické Prahy, kdy kancelářská děva bez jakýchkoliv vedlejších úmyslů okouzlila nějakého hodného dělňase, pořídili si děti, chvilku vydrželi bydlet u některých z jejich rodičů, než díky jeho profesi dostali podnikový byt, načež u strážkyně rodinného tepla se nečekaně objevily nějaké ty "nepřekonatelné obtíže" řešitelné jedině rozvodem a byt byl soudem určen matce s dětmi.

V sedmdesátých letech došlo k nárůstu výstavby podnikových bytů, celkem jich bylo postaveno na 90 tisíc . Spolu s následujícím desetiletím se jednalo o období nejmasivnější výstavby v tuzemsku – během 20 let vzniklo skoro 1,5 milionu bytů. Rekord drží rok 1975, kdy se v Československu zkolaudovalo 96 tisíc bytů.

Kdyby za socialismu nebyly postaveny desetitisíce bytů , neměli by mnozí lidé dnes kde bydlet.

Kdyby za socialismu nebyly postaveny desetitisíce bytů , a stejné množství zbouráno nebylo problém z byty. Zajímavé je v našem městě není problém z byty, naopak střed města, který dnes zůstal je prázdný

Naše rodina 2+5 členů bydlela v jedné místnosti, kterou táta přepažil na dvě mini. Bylo to na společné chodbě s dalšími dvěma byty, k tomu společný záchod pro všech asi 17 lidí dohromady ze všech bytů. Nebyli jsme správně angažovaní.

'a my jsme bydleli ve 4 lidech v plechovem sudu ve kterem navic chybel ten spunt a tim tam protahovalo'

Stephen Leacock - v jedne z povidek v knizce 'Literarni poklesky'

Dnes byty jsou, jen na ně mladí nemají.

Dnes každý single chce mít vlastní

Byla to doba nesvobody, zadrátovaná a plná absurdností. Zřízení, které zakazuje svým občanům volně opustit republiku nebo si podnikat či se vzdělávat podle svého uvážení, má jediné právo... zaniknout, jak se také naštěstí stalo.