Vzpomínka na statečného generála Peřinu – Hrdinu nebe

Patří Češi opravdu k mimořádným zbabělcům? Spor, který trvale hýbe našimi dějinami. Myslím si však, že to jsou zkreslené představy. V našem národě máme hodně statečných lidí, na které můžeme být právem hrdi. Jedním z nich je generál František Peřina – české stíhací eso za II. světové války, který se narodil před sto lety 8. dubna 1911.

Byl to jeden z těch, které komunisté odsoudili k zapomnění, protože po únorovém bolševickém puči emigroval na Západ, a jak jinak, letadlem. Společně s manželkou přeletěl za dramatických okolností a ve špatném počasí s cestovním strojem Sokol v dubnu 1949 nad šumavským Černým Křížem hranice do americké okupační zóny v Bavorsku.

Kdysi jsem napsal, že Češi mají své hrdiny, jenomže je v mnoha případech vymazali ze svých dějin. Mimořádní mistři v tomhle oboru byli komunisté, kteří udatné reky nahrazovali pochybnými rádobyhrdiny jako byl například nekriticky glorifikovaný Julius Fučík, který se generálu Peřinovi nemohl rovnat ani v nejmenším.

K letectvu se dal František v osmnácti letech, rozhodujícím impulsem u něj byla návštěva aviatického dne v Brně a ukázky letecké akrobacie. Sám se později stál vynikajícím leteckým akrobatem a dosáhl mnoha mezinárodních ocenění. Jeho letecké mistrovství mu později pomohlo i k vítězství v leteckých soubojích na západoevropském nebi.

Do Francie se dostal přes Polsko v srpnu 1939, tedy krátce před vypuknutím II. světové války. Ještě předtím se stihl oženit a doma zanechal svoji milovanou manželku Annu. Její fotku měl později neustále před sebou na palubní desce letadla. Věděl rovněž, že ji nacisté mohou ublížit a tak si dal závazek, že jich v boji zabije co nejvíc. Ten také dodržel. Jeho tušení se téměř vyplnilo, Anna Peřinová byla německým soudem odsouzena v roce 1943 za účast v protinacistickém odboji k trestu smrti, do konce války byla vězněna v Bavorsku a jen shodou šťastných okolností unikla popravě.

Mezitím František Peřina patřil ve Francii k našim nejlepším stíhačům, sestřelil 14 nepřátelských letadel, na zničení a poškození dalších se podílel. Rinope, jak mu říkali Francouzi, obdržel jedno z nejvyšších francouzských vyznamenání a to řád Čestné legie s titulem rytíř.

Později s dostal do Velké Británie, kde bohužel do hlavních leteckých bojů nezasáhl, protože musel na operaci slepého střeva. Později se stal instruktorem a tak do konce války už sestřelil jen jedno německé letadlo a jedno poškodil.

Jeho spolubojovníci na něj vzpomínali jako laskavého člověka, náruživého lovce a výborného kuchaře, který uměl připravit vynikajícího zajíce na smetaně, jehož předtím skolil poblíž letecké základny.

František Peřina se výrazně podílel na porážce jednoho z nejhorších zel v dějinách lidstva –německého nacismu. Po rudém převratu se však vděku nedočkal, naopak, kdyby se nezachránil útěkem do svobodného světa, tak skončil v některém z komunistických lágrů, jako mnoho z jeho kolegů – zápaďáckých pilotů.

Statečný letec se nebál vzepřít jistému kapitánu Schneiderovi, který za války zůstal v Protektorátu a tvrdil, že byl v lese u partyzánů. Potíž byla v tom, že si nikdo na něj jako partyzána nepamatoval. Jenomže Schneider se stal po válce horlivým komunistou a bez ohledu na svoji předchozí zbabělost to dotáhl na podplukovníka. Při nějaké prověrce mu pak Peřina řekl od plic co si o něm myslí a to byl začátek jeho konce v armádě.

Později se František Peřina dostal do Spojených států amerických, kde žil až do roku 1993. Pak se vrátil do opět svobodné vlasti, a byl postupně povýšen až na generálporučíka ve výslužbě. Dožil se požehnaného věku 95 let, zemřel 6. května 2006, tři týdny po smrti své milované ženy Anny.

Generál Peřina dokázal být tvrdým bojovníkem a jednou nad Francii zmasakroval rotu pochodujících německých vojáků. Po válce se však klidně setkal s těmi, proti kterým bojoval. Patří k lidem, na které je tato země právem hrdá a je naší povinností udělat všechno proto, aby jejich hrdinství nebylo zapomenuto. Generále Františku Peřino, nechť je vám v leteckém nebi moc krásně.