Rusko je země, která do 16 století byla ovládána Monogoly- Tatary- Zlatou Hordou.: V 16 století vznikla Moskevská Rus, splynutím s Tatary- Zlaté Hordy. Vlláda Tatarů na území Ruska za 250 let, to je 15 generací a ovlivnila myšlení Rusů. Tatarská feudalita v ruském prostředí splynula, ale zároveň mu zprostředkovala své tradice a způsob myšlení. V Evropě v té době byla renesance. V Rusku v té době byl hluboký středověk. Rusko se soustřeďuju na výboje a ovládání dalších území. Od 16 století do 19 století se Rusko rozšiřuje rychlostí 9O km čtvrečnách za den. V 16 století Rusko přejímá pravoslaví a podle jejich nauky, která trvá do dnes, že . všichni ti, co nevěří v pravoslaví jsou lidé nečestní. Západ je zkažený a jedině Rusko jej může zachránit- Rusko věří, že je výlučné a nadřazené všem, kdo tuto víru nevyznávají. Car vždy, když podal ruku velvyslanci západní země ruku, šel si hned umýt ruce protože velvyslanec svoji vírou byl nečistý .Musíme si uvědomit, že Rusko je jiná civilizace. Rusko je imperiální země, je to jiná civilizace, jiný způsob uvažování. Rusko chce být stále velkou zemí, které se všichni bojí, chce opět návrat k roku 1989.Jinou státní tradici než despocii Rusko nemá. Nejdůležitější je milovat cara, poslouchat chána a dnes Putina. Politická kultura v Rusku a ruská kultura vůbec je úplně jiná než ta v Evropě. Rusové musí milovat státní moc, protože ta se nikdy nemýlí.

On tam k tomu přistoupil i ten fakt, že v okamžiku, kdy se Rusko osvobodilo od Tatarů, mělo k dispozici prostor na rozšiřování své říše, zatímco v Evropě byly hranice v podstatě dané a mohlo se jednat jen o nějaké posuny, které nemohly změnit nic na skutečnosti, že se Evropané museli soustředit na svůj vlastní rozvoj a nemohli expandovat donekonečna jinam.

To, že Evropa se soustředila na svůj vlastní rozvoj, nebylo dáno nějakou evropskou ušlechtilostí. Byla to tak trochu z nouze ctnost, ale to na podstatě věci, tedy na tom, že k tomu duchovnímu rozvoji došlo, nic nemění. I takový klad, k němuž došlo jen z nutnosti, zůstává kladem.

Rusko se nepotřebovalo rozvíjet, ono mohlo expandovat.

Výsledky vidíme a nejsou nijak potěšující.

Po Rusech nikdo nechce, aby se přizpůsobovali světu. Ať si žijí, jak se jim zlíbí. Ale ať nestrkají svůj všetečný rypák do jiných zemí.

Určitě karma, ale myslím, že přesah je ještě výrazně větší. Z Ruska nikdy nezmizel carismus. Především Stalin a Putin jsou toho dokonalým příkladem. Prostě suplují toho baťušku.

Četl jsem někde historku, jak Stalin poté, co se vyšvihl na vrchol moci (a kromě jiného také podnikl brutální invazi do Gruzie, která se na krátký čas pokusila osamostatnit), přijel do země svého původu a u té příležitosti také navštívil matku. Ptala se ho: "Synku, a co ty vlastně teď děláš?"

... "No, maminko, pamatujete si, kdo to byl car? Tak vidíte, něco takového teď dělám já"

... "Ach synku, to je ale velká marnost, měl ses raději stát knězem, vždyť na to jsi přeci studoval!"

Rusko zůstalo svojí povahou mesiánským nositelem "jediného spásného učení" také za komunistické diktatury. Tím údajně pravým učením, které mělo zachránit svět (cestou "mírového" násilí), se stal na více než sedmdesát let komunizmus.

Velmi výmluvné z ruské historie je také období 17. století, kdy patriarcha Nikon zahájil reformu pravoslaví, s cílem sjednotit ruský a řecký ritus. Na jejím krutém prosazení se podílel také car Alexej. Ti, kdo odmítali, byli popravováni. Známý monastýr na Soloveckých ostrovech, který se k reformě nechtěl přidat, byl carskou armádou obsazen a mniši byli téměř všichni povražděni. Notabene, klášter sloužil už od 16. století jako žalář pro "politické vězně". Byli tam drženi nejrůznější odpůrci carského režimu. Tato praxe skončila až v roce 1883, byla však v neuvěřitelně brutální podobě obnovena bolševickým režimem v roce 1920. V roce 1923 tam vznikl Solovecký lágr zvláštního určení a poději vězení NKVD.

90% souhlasu, 10% nikoli nesouhlasu, ale domněnky, že i když i v těch deseti procentech máte pravdu, je to téměř na jinou diskusi a těch 10% s tématem článku snad ani nesouvisí. Pravdu sice máte, ale souvislost tam téměř nevidím.

Když se hovoří o ruském uvažování a o ruské umanutosti, že mají právo, ba přímo povinnost vnucovat zbytku světa svou ochranu, o kterou příslušné národy vůbec nestojí, tak bych z toho ten komunismus snad úplně vynechal.

Je jen jeden ruský imperialismus, a sice ten tradiční. Carský imperialismus přešel v bolševický a ten přešel v putinovský, avšak v podstatě to jsou tři formy jedné a téže ideologie.

Kdyby historii bylo možné naklonovat a dělat různé pokusy, jako v chemické laboratoři můžete jeden den udělat jeden pokus se sodíkem a druhý den stejný pokus s draslíkem a potom porovnat výsledky těch dvou pokusů, tak bych takový historický pokus udělal.

Jak šly dějiny, když to v roce 1917 bolševici vyhráli, to všichni víme. Tak bych udělal jen ten druhý pokus, a sice že bych v roce 1917 to těm bolševikům překazil a sledoval bych, jak by se Rusko vyvíjelo bez Lenina, Stalina, Chruščova, Brežněva a Gorbačova. Z mnoha hledisek by na tom bylo jistě lépe, ale pokud jde o tu jeho velmocenskou agresivitu, tak si myslím, že by tam žádný velký rozdíl nebyl.

Ruské velmocenské uvažování je zcela nezávislé na carech, na generálních tajemnících komunistické strany i na Putinech.

Nejen bolsevici, pane Benesi, hodne toho pokazili taky socialiste-revolucionari, zvani Eseri svymi atentaty. Rusko po vystavbe transibirske zeleznice-magistraly v devadesatych letach 19st. prozivalo prudky rozvoj ocelarskeho prumyslu a snazilo se priblizit prumyslove urovni zapadoevropskych zemi. Ministr prumyslu (uz nevim jak se jmenoval, tusim, ze Stolicin} byl zavrazden a tim zavinili zavadeni mimoradnych policejnich opatreni a tim i radikalizaci extremni levice-bolseviku.

Poláci píšou vynikající knihy o Rusku, četl jsem [1] a jen jsem lapal po dechu.

[1] https://www.databazeknih.cz/knihy/imperium-78435

Poláci mají s rusy velmi neblahé zkušenosti a nebojí se o tom mluvit.