VŘSR - počátek teroru a devastace lidstva

Na začátku byly asi jen dvě stovky vodkou zpitých rudých gardistů, kteří dobyli Zimní palác, na konci pak sto milionů mrtvých. Lidstvo si dnes si připomíná smutné devadesáté výročí bolševického puče zvaného Velká říjnová socialistická revoluce.

Onoho 7. listopadu 1917 (25. října, podle starého ruského kalendáře) to na žádný převrat nevypadalo, lidé se bavili v kavárnách a divadlech, městská doprava jezdila a noviny vyšly jako obvykle. Dobytí Zimního paláce, sídla prozatímní vlády, bolševiky zaregistroval málokdo. Ten den však začal svoji vládu nejhroznější režim v historii lidstva. Komunisté již od začátku lhali, lhali a lhali! Veliký vůdce bolševiků Lenin nebyl žádným bojovníkem za důstojný život prostých lidí, ale člověkem chorobně toužícím po moci. Ke své cestě za vládou se neváhal spojit s císařským Německem, které bylo ve válce s Ruskem. Německá vláda také Leninovi dala peníze, ze kterých později organizoval svoji moc teroru, protože německým vládcům slíbil, že Rusko pod jeho vládou s nimi uzavře mír. Takže soudruh Uljanov (původní Leninovo jméno) byl prachobyčejným vlastizrádcem, který měl být postaven před válečný soud a odsouzen k trestu smrti. Více vypovídá kniha ruského historika Dimitrije Volkogonova Lenin, počátek teroru. Podvodem na lidech byla rovněž první usnesení bolševické vlády, dekrety o Míru, o půdě a Deklarace práv národů Ruska. Ve skutečnosti však komunistům o žádný mír nešlo, potřebovali pouze čas na oddych a přípravu nové války za vítězství takzvaného proletariátu. Důkazem jsou válečná tažení Rudé armády v pozdějších letech. Dekret o půdě byl zase pro změnu výzvou ke zlodějství, kdy právoplatní majitelé byli obráni o majetek, což ve své podstatě znamenalo kolaps ruského zemědělství a hladomory. Deklarace práv národů byla další podlou lstí. Sovětské Rusko později obsadilo Ukrajinu, která předtím vyhlásila nezávislost, anektovalo Pobaltí a násilím připojilo ke svému panství Střední Asii. Práva národů se tak stala pouhým cárem papíru. Komunisté už od počátku rozpoutali teror vůči svým oponentům, jejichž jediným proviněním bylo, že nesouhlasili s bolševickou tezí, že zestátnění výrobních prostředků je cestou k lepší a spravedlivější společnosti. Během prvních zhruba dvacet let své existence, do vypuknutí II. světové války tak zaznamenalo Sovětské Rusko, později Sovětský svaz, více na desítky milionů obětí. Lidé byli popravováni za maličkosti a umírali v internačních táborech - Gulazích, kde panovaly podmínky srovnatelné s nacistickými koncentráky. Jeden z nejhorších zločinců v dějinách Stalin rozpoutal v třicátých letech minulého století teror vůči kulakům (bohatým sedlákům), výsledkem pak byly neobdělaná pole a velký hladomor, při kterém zvláště na Ukrajině zahynuly miliony lidí. Socialismus ve stalinském provedení byl svým způsobem horší než nacismus, už proto, že trval déle, a také z toho důvodu, že komunisté vraždili nevinné lidi, ze kterých udělali ve vykonstruovaných procesech zločince. Další desítky milionů obětí mají na kontě čínští komunisté, zvláště za doby vlády Mao Ce Tunga a jeho neblaze proslulé kulturní revoluce. Podtrženo, sečteno – počet obětí komunistického řádění ve světě dosáhl sta milionů. Takový byl závěr oné kdysi oslavované „Velké říjnové socialistické revoluce“. Socialismus, který se na první tváří, jako humanistické učení, které chce pomoci chudákům proti zlým boháčům, ale ve skutečnosti je založen na nenávisti. Na jedné straně jsou proletáři, ti dobří, na druhé kapitalisté - zloduši, které je třeba zlikvidovat. Takové vidění světa je ovšem nesmyslné, protože podporuje v lidech ty nejhorší pudy, hlavně závist a jaksi pomíjí obecné lidské vlastnosti. Lidé mohou být dobří, méně dobří, zlí atd., ale bez ohledu na rasu, národ, víru či třídu. Učení, které se pokouší vyvolat nenávist ke skupině obyvatel, je vždy zločinné, což se týká i leninského a stalinského socialismu. Proto už nikdy nesmíme nepřipustit hrůzy, které má na svědomí VŘSR!