Vražda Jana Masaryka byla umíráčkem československé demokracii

Bylo to smutné ráno 10. března 1948 před šedesáti lety, když se roznesla zpráva, že ministr zahraničí Jan Masaryk je mrtev. Do té doby žili lidé v naději. „Dokud je ve vládě Masaryk, nemůže to být tak zlé“, říkali si mnozí. Jeho skon byl tím pomyslným posledním hřebíčkem do rakve svobody a demokracie. Nyní je téměř stoprocentně jisté, že byl zavražděn.

Syn slavného otce, který však, jak to často bývá, se nikdy nevypracoval v tak skvělou osobnost. Jan Masaryk se stal ministrem zahraničních věcí v londýnské exilové vládě v roce 1940 a v této funkci zůstal až do konce života. Osudovým se pro Masaryka stal 9. červenec 1947, kdy v Moskvě jednala československá delegace ze Stalinem o Marshallovu plánu. Jednání se ovšem změnilo v jednostranný monolog sovětského vůdce, který dal našim vládním představitelům jasný příkaz, pomoc od Američanů vzít nesmíte. Po návratu pak Masaryk pronesl na pražském letišti onu proslulou větu „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr zahraničí, vracím se jako Stalinův pacholek.“ Ještě prý dodal „Bohemia finita.“ V únorové krizi o rok později pro mnohé poněkud překvapivě nepodal demisi s ostatními nekomunistickými ministry. Nabízí se několik vysvětlení, podle jednoho se urazil, když mu kolegové z vlády o demisi neřekli dopředu, údajně prý proto, že se báli jeho upovídanosti a tím pádem prozrazení, podle druhé chtěl být věrný odkazu otce, který mu řekl, že má vždy zůstat s Benešem. Novou Gottwaldovu prokomunistickou vládu rozhodně rád neměl, přátelům si stěžoval, že je to horší než si myslí, komunisté ho nutili provádět čistky na ministerstvu a vyhazovat jeho dosud věrné přátele. Sebevražda nebo vražda? Spory o jeho smrti se vedou po desetiletí. K této verzi se přikláněl i jeho osobní tajemník Antonín Sum a podporuje ji i jeho psychická labilita. Zastánci této teorie také tvrdí, že Gottwald v té době se snažil Masaryka udržet ve vládě za každou cenu a jeho smrt nepotřeboval. Policejní vyšetřování ukončené roku 2004 však dospělo k závěru, že se jednalo o vraždu. Důvodem bylo i podle mnoha historiků to, že se rok předtím otevřeně postavil Stalinovi a tento paranoik, jak je známo, své odpůrce nechával likvidovat. Odborníci také považují agenty sovětské tajné služby za možné vrahy. Otazníků je spousta. Když tedy Masaryk spáchal sebevraždu, proč vyskočil z okna koupelny, kam se musel těžce vyšplhat a ne rovnou z ložnice, odkud to měl daleko jednodušší? Jen několik dnů před svým skonem na adresu Prokopa Drtiny, který se pokusil zabít skokem z okna, pohrdlivě pronesl, že „z okna skáčou jenom služky.“ Proč komunistický ministr vnitra Nosek odebral vyšetřování úmrtí zkušeným kriminalistům a předal je státní bezpečnosti? Proč předsednictvo vlády vydalo prohlášení o sebevraždě, když ještě vyšetřování neskončilo? Proč v inkriminované noci v Černínském paláci, sídle ministra zahraničí nešly dvě hodiny telefony a elektrický proud? Proč policejní lékař, který ve své původní zprávě o úmrtí nepotvrdil sebevraždu, se krátce na to sám zabil? Proč v roce 1968 spáchali sebevraždu čtyři estébáci, kteří byli do této aféry prokazatelně zapleteni? Tedy celá řada nesrovnalostí. Správná verze je s největší pravděpodobnosti ta, že oné osudové noci měl Masaryk v bytě nezvanou návštěvu, agenty StB a sovětské špionáže, kteří ho buď zabili a pak vyhodili z okna anebo se ministr před nimi snažil utéct, dostal se na římsu, neudržel stabilitu a spadl na nádvoří. Koneckonců fingovaná sebevražda by byla přijatelným řešením pro Gottwalda a jeho kumpány. Nechtěli ho, zbavili se ho a ještě mohli pouštět do éteru lži o tom, že Masaryka de facto zabili jeho přátelé, kteří mu vytýkali, že neodešel z vlády.