Zasloužená karma.

Komunistické režimy byly a dodnes jsou jako elektrický ohradník. V podstatě koncentrák (viz např. Severní Korea). Každý vzmach touhy po svobodě, díky němuž se podařilo smrtelnou bariéru prorazit, je věcí skvělou a zapamatování hodnou.

Komunistický režim si lidských životů absolutně nevážil. Elektrický ohradník - koncentráčnický plot na hranicích lidi skutečně a zcela úmyslně vraždil.

Žel, další velmi varovnou a smutnou věcí je, kolik spoluobčanů dodnes pošilhává po návratu do "bezpečí a jistot" toho smrtícího elektrického ohradníku.

Stačilo jenom nechodit k nepovinným volbám a nebylo třeba ani emigrovat.

Rodiče s mými oběma sestrami byli v době vpádu vojsk VS v srpnu 1968 v Rakousku u příbuzných. Bohužel beze mne, protože já jsem byl na školním zájezdu. Otec tam měl slíbené zaměstnání i s bytem, ale kvůli mně se všichni vrátili. Kdybych byl tenkrát s nimi, byl bych dnes rakouský občan.

Vlak svobody mel takovy mezinarodni ohlas, ze se to doneslo az ke Stalinovi, ten tou negativni publicitou byl moc znechucen, zadal postih ceskoslovenskeho ministra vnitra. Sice zapadni rozhlasove stanice vysilajici do Ceskoslovenska byly uz v te dobe hodne ruseny (Svobodna Evropa byla rusena stale, ale diky tak zvanemu fadingu se casti vysilani daly jakz takz poslechnout, to si osobne pamatuju) ale nejaky cas po vlaku svobody bylo ruseni vsech zapadnich stanic silne zintenzivneno, verchuska zrejme nechtela, aby se lide v Ceskoslovensku o vlaku svobody dovedeli.

"Vlak svobody" - to byl podařený husarský kousek několika ajnzbonů a jejich důvěrných známých, kterým se stylově a do očí vysmáli tehdejšímu režimu.

Naopak lituji ty, kteří tím vlakem jeli a o ničem předem nevěděli. To dilema v Německu - zda využít šance, která se možná už nikdy v životě nezopakuje, nebo se do té mizérie kvůli mamince, milému, manželce a dětem, a nebo i jen z čistě naivního politického přesvědčení, vrátit zpátky...

Tehdy si určitě mysleli, že režim to po jejich návratu nějak ocení, že k němu zůstali loyální i za tak "svobodné" situace, nebo je prostě nechá na pokoji a vše poběží ve starých kolejích jako předtím...

Jenže nastal opak - výslechy na SNB, celoživotní podezření, že v té kraťoučké době, kdy je stát ztratil za drátama z dohledu, mohli být naverbováni západními rozvědkami k nějaké spolupráci, doživotní cejch nespolehlivých, kteří litují, že tam nezůstali a teď už si s celou rodinou plánují trestný čin opuštění republiky - takže žádný postup v zaměstnání, žádné letní Bulharsko (o Jugošce ani nemluvě), žádné kloudné školy pro děti, důkladný filcuňk při každé cestě do NDR či Maďarska (pokud vůbec měli pas, jinak tajný výstražný kód ve výjezdní doložce i do lido-demo zemí), nejhorší vojna pro děti, co to šlo (bigoši v Košicích apod.), nenápadný trvalý dohled od sousedů, jestli něco z bytu nerozprodávají, nebo naopak jestli jim něco na tu dobu neobvyklého nepřibylo, proč táta dává tu Škodovku po večerech tak do pucu...atd. Tehdejší rusko-československý režim totiž oplácel všem nešťastníkům, kteří se k něčemu takhle nahodile připletli, "za dobrotu na žebrotu."

byl jsem kdysi v kontaktu s rodinou, která vlakem utekla. o únosu se dozvěděli den předem... posléze se usadili v Brazílii... viděl jsem spis o únosu - několik šanonů. mimo jiné také výslechove protokoly navrátilců.... papíry A5 o pár větách... tím nevylučuji, že nějaké další výslechy nenásledovaly, ale ve spise nejsou. nepodařilo se mi najít jmenovitě kdo v cizině zůstal, a ani zda byli odsouzeni. ale rozsudky do okruhu organizátorů padly a velké...

Karma

Do 21. srpna jsme se na chvíli mohli svobodně nedechnout a potom jsme zase museli na pocit svobody zapomenout. Zato náš pan prezident ještě dva roky před pádem socialismu vpád armád VS obhajoval a to slovy, které bych ani jako člen KSČ nedokázal z pusy vypustit.

Twl komouš dehonestuje jiného,to nevymyslíš 🙈.

Kdysi tady působil již zemřelý Jiří Řezník. Psal jsem kdysi o vlaku svobody a on mi dlouze objasňoval, že šlo o zločin, protože občané ČSR mohli požádat o vystěhovalecký pas a nemuseli "ohrožovat" při nedovoleném překročení ostatní. Dodnes si myslím, že on tomu skutečně věřil.

Promiň Tome, mělo být samozřejmě plus.