Dne 9. června 1934 ministr zahraničí ČSR Edvard Beneš prosadil uznání Sovětského svazu de iure. Podle všeho k tomu jej přemluvil Fierlinger a komunisté tím,, že mu dají hlas při volbě prezidenta. Dne 6 - 17 června 1935 odlétá Beneš do SSSR. Mimo jiné pronesl : "Spojení se sověty považuji za vyvrcholení mé politické kariéry. Odvezu si od vás nejlepší dojmy prodchnuté přátelskými styky. Je navázaná hospodářská spolupráce a vojenská spolupráce a zpravodajská spolupráce." Od té době pěl chválu na SSSR jako jediný politik na západě a tím se hodně zesměšnil Byla založena společná pobočka tajných služeb. Sověti dostávali od nás tajné informace, neopláceli stejným. Měli naše pasy a to jim umožňovalo cestovat po Evropě

Jeden z fatálních omylů EB - naivita ve vztahu k Moskvě. Jedna z jeho fatálních chyb - smlouva se SSSR.

To nebyla chyba, to byla zrada. Za post prezidenta prodal republiku.

"Kouzlu" generalissima podlehl i prezident USA. Beneš udělal mnoho chyb, situaci Rusům samozřejmě dost ulehčil. Na druhou stranu polská vláda nic nepodepsala a šla od válu hned.

Měli jsme šanci komunismu uniknout jako třeba Rakousko? To je otázka, na kterou se odpověď, bohužel, nedozvíme.

Myslím že jsme možnost uniknout SSSR neměli. Oproti Rakousku tu totiž byl více rozvinutý průmysl a takový poklad, jako válkou téměř nepoškozená země s kvalitním průmyslem a pracovitými lidmi by si SSSR nenechalo ujít. I proto na zvýšení vlivu pracovalo pilně i před válkou.

Výborný článek, karma

Ve státní bance oproti roku 1939 přebývalo 4 tuny zlata. Protože se nedařilo prokázat, jak předválečný zisk, Rusko je prohlásilo za válečnou kořist a přes protesty v březnu 1946 přijela eskorta z Vídně a odvezla 3, 5 tuny zlata. Beneš v Moskvě se zavázal vydržovat Sovětská vojska kromě potravin a k tomu vytiskla korunové poukázky ve výši 8 milionů jednotek. 4 miliony dostala sovětská strana a 4 miliony jednotek si ponechala česká strana. Po odchodu sovětský vojsk se ukázalo, že sovětská strana má o jeden milion poukázek víc. Byla vládou požádaná náhrada za tyto poukázka a sovětská strana nám vyčíslila, že je to za opravy mostů v Bratislavě a tak dál. Na to naše strana vyčíslila škodu, která byla Československu způsobena a to jak materiální, tak i morální (znásilněné ženy). Nakonec se vše smetlo ze stolu.

Co to opět melete za blbosti?

V září 1938 činily zásoby zlata 96,6 tun. Vzhledem k hrozbě války byla jen malá část uložena přímo v Praze (6,3 tun) - většina zlata byla uložena v různých zahraničních bankách, zejména ve Velké Británii a ve Švýcarsku. Po mnichovské dohodě bylo 4. března 1939 na německý nátlak 14,5 tun zlata převedeno na Německou říšskou banku (Deutsche Reichsbank) za účelem krytí čs. bankovek získaných Německou říšskou bankou v odstoupeném pohraničním území. Zlato zbylé v pražských trezorech Národní banky bylo Němci do Berlína odvezeno 12. června 1940 - celkem šlo o 6367,8 kg.

V Británii bylo prokazatelně 55.102 kg.

Z toho Británie poslala Německu 23 087 kg zlata na účet Německé říšské banky.

V Londýně tak čs. vládě v exilu zbylo k dispozici 26 793 kg zlata. Zbytek zlata byl uložen u Bank for International Settlements - BIS.

Po válce ČSR mělo obdržet v Německu zabavené zlato ve výši 24,5 tuny, ale dostalo jen 6 tun. Zbytek zadržela Británie, jako válečnou půjčku ve výši 10 milionů liber pro československé vojáky a techniku v Britských službách. Těchto 10 mil mělo původně zaplatit Německo, jako válečnou reparaci, ale nakonec nezaplatilo nic - takže nakonec platila ČSR. Pak se k Británii přidaly USA a až v r. 1982, kdy ČSSR zaplatila oběma státům jimi požadované peníze za majetek znárodněný Britským a US občanům, bylo vráceno zbylých 18,4 tuny ze zlata nalezeného v Německu.

O tom ale kolik zlata se vrátilo z Velké Británie se raději moc nikde nepíše, protože stejný problém s Británií měli i Poláci, kterým Británie nevrátila cca 40 tun zlata.

Sovětský svaz nutně potřeboval uran, ještě počátkem roku 1945 měl Kurčatovův tým k dispozici pouhý 1 kg kovového uranu a několik tun uranu ve formě sloučenin, ale zdárný vývoj jaderné zbraně si vyžadoval přibližně 1000 t uranu. Tomuto úkolu bylo podřízeno vše. Sovětské vedení dolů nařídilo maximální těžbu za každou cenu. Počátkem roku 1949 začaly v bezprostřední blízkosti dolů vznikat tábory nucených prací, jako první byl 1.3.1949 založen TNP Vykmanov I, který existuje doposud jako věznice Ostrov. Později byl ve Vykmanově založen tábor II. a Ústřední tábor, mezi další vězeňské tábory na jáchymovsku patřily např. Eliáš I, Eliáš II, Mariánská, Barbora, Nikolaj a další. Celá oblast byla uzavřena a platil v ní zvláštní režim pohybu osob. Krycí název uzavřené oblasti těžby uranu byl "Jizera". Ostrahu oblasti Jizera zajišťoval zvláštní útvar SNB "Jeřáb" o síle přes 3300 mužů. Nejvyšší roční těžbu měly Jáchymovské doly v roce 1956, kdy bylo vytěženo 805 t uranu. V roce 1957 dosáhla délka vyražených chodeb 125 km. V roce 1952 pracovalo v dolech 33 300 zaměstnanců, z toho bylo přes 13 000 vězňů. Nejvíce zaměstnanců měly doly v roce 1955, kdy v celém revíru pracovalo přes 46 000 lidí, z toho 9 200 vězňů.

Do roku 1964, kdy těžba uranové rudy v Jáchymově skončila, bylo do SSSR vyvezeno z tohoto naleziště přibližně 7200 t uranu, nejvyšší těžbu vykázal důl Rovnost - 3180 t. Z celé republiky bylo od roku 1945 do roku 1990 do SSSR dodáno 98 kt uranu.

V Jáchymově se těžil uran na sucho. Horníci vdechovali radioaktivní prach a brzy umírali. V Příbrami se už těžilo s vodou.

Velmi zajímavé

Stalin měl Československo jasně naplánované a měl pro jeho vojenské, ekonomické i politické podrobení vypracovány nejméně tři na sobě nezávislé postupy, které všechny běžely vedle sebe. Beneš mu to opakovaně v kritických okamžicích vždy velmi ulehčil. Bez Beneše bychom tam spadli taky, ale později.

Benešovi lze určitě vyčítat hodně věcí, ale určitě sledoval vývoj vztahu SSSR a Polska a chtěl se vyhnout jeho důsledkům (Lublinský výbor...), takže je možné, že jsme "tam spadli" trochu později i díky Benešovi.

Zajímavé