V únoru se komunisté brutálním pučem zmocnili vlády

Je to jedno z nejtemnějších výročí naši historie, kdy se vlády ujala rudá lůza. Na svém kontě má jenom v Česku desítky tisíc mrtvých, statisíce vězněných a perzekuovaných, zdevastovanou zemi a zničené lidské osudy.

To, že rudý teror totálně zničil Československo, je pravdou a už se tady o tom zmínili při příležitosti dnešního smutného výročí mnozí blogeři přede mnou. Toho dne 25. února 1948 skončila vláda práva a začalo komunistické bezpráví vyznačující se brutální likvidací všech, kteří byli označeni za třídní nepřátele.

Já se ovšem nyní zaměřím na jednu velkou lež šířenou komunisty, a to, že únorová změna režimu se prý udála ústavním způsobem. Není to pravdou.

Jak mnozí víme, 20. února 1948 podali ministři ze stran lidové, národněsocialistické a demokratické demisi na protest proti personálním čistkám v tehdejší policii nazývané Sbor národní bezpečnosti, který ovládali komunisté.

V normální zemi by se politická krize řešila jednáním o nové vládě, vypsáním předčasných voleb, zkrátka obvyklými prostředky. Jenomže všechno bylo jinak, komunisty ovládaná bezpečnost rozháněla mírumilovné demonstrace studentů, kteří podporovali nekomunistické politiky, a prováděla razie v sekretariátech demokratických stran. Dále se vytvářely v institucích, továrnách a ve vedení měst a obcí samozvané neústavní tzv. akční výbory, které okamžitě rozjely personální čistky. Bývá zvykem, že pokud prezident republiky nepřijme demisi, zůstávají ministři ve funkci. V tomto případě však jim v tom bylo komunistickými bojůvkami bráněno. Protizákonné bylo rovněž vyzbrojování tzv. Lidových milicí, které byly něco jako komunistické SA.

Prezident Edvard Beneš později ve svých pamětech potvrdil, že mu komunisté vyhrožovali občanskou válkou a násilím, a hrozili, že pokud nesestaví vládu podle jejich představ, potečou v ulicích potoky krve. To všechno má k demokratickému řešení opravdu daleko.

Je tedy jasné, že v únoru před 68 lety se komunistická strana ujala vlády pomocí puče a násilím. Vedení země se tehdy zmocnili necivilizovaní barbaři, které skvělý britský politik Winston Churchill v jednom ze svých brilantních projevů označil za tlupu vřeštících paviánů. Právem. Proto si říkám. Jsou chvíle, kdy jde o záchranu civilizace a v krajním případě jsou nutná řešení ve stylu generálů Pinocheta a Franca.