Uchvátilo mně Nizozemí, stop fotbalovému fanatismu

Nizozemci mně svoji hrou na fotbalovém mistrovství Evropy uchvátili, přál bych jim, aby se dostali hodně daleko. Víte je třeba zahodit fotbalový fanatismus a černé klapky na očích a umět se radovat z hry, která bývá v provedení mistrů míče tím nejnádhernějším představením.

Kdysi za svých mladých brněnských let jsem patřil mezi skalní fanoušky brněnské Zbrojovky, v éře když hrál ještě Václavíček, Mazura, Janečka, Kroupa a další. Na zápasy jsme jezdili s fan klubem po celé republice. Jenomže sám cítím, že tehdy to bylo takové fandění, které mě ochuzovalo. Byli jsme zaslepení a nic kromě vítězství Zbrojovky pro nás neexistovalo. Sem tam jsme se porvali se Sparťany a Baníkovci (i když tak drsné, jak nyní, to nebývalo), ale nedokázali jsme ocenit krásu fotbalu a radovat se ze hry. Mnozí z nás se na fotbal chodili jen ožrat a vyřvat.

Tohle už je naštěstí minulost, nekritické fandovství, ve stylu jedině my, mě dávno přestalo brát a to je dobře. Jistě, fandím našim, ale to mně nebrání v tom, že bych neuměl ocenit kvalitní hru soupeře. Když takoví Portugalci předvedou proti České republice perfektní fotbalový koncert a vyhrají, tak jim zatleskám. Nebudu se vztekat, sprostě nadávat na vše portugalské apod. V současné době, když se dívám na fotbal v hospodě a teď slyším od pivních skautů výkřiky typu „sejmi ho grázla německýho, holandskýho" atd., „přece neprohrajete s fašisty", myslím si, „jste obyčejní chudáci, je mi vás moc líto." A nemohu si pomoci, takovou duševní malostí a omezeností se prezentují hlavně voliči KSČM.

Proto mně v minulosti hodně rozzlobilo, když někteří exoti po prohraném zápase s Nizozemím ME vykřikovali „střel si svého Colinu" a podobně. Fotbal je jenom sport a měl by být oproštěn od takových excesů. Kdysi, tuším, že v roce 1970 se dokonce kvůli fotbalovému zápasu strhla válka mezi středoamerickými státy Hondurasem a Salvadorem, při které zahynulo tři tisíce lidí. K takovým koncům snad dojít nechceme.

Kolega bloger Malý napsal, že se rád dívá na anglickou ligu. Já také, stojí to za to. Kdysi jsem se ve Frankfurtu nad Mohanem dostal na zápas bundesligy mezi místním Eintrachtem a Bayernem Mnichov. Byl to úžasný zážitek, opravdový fotbalový koncert špičkových týmů, kterému aplaudovalo šedesát tisíc diváků. Už ani nevím, jak zápas skončil, ale to pro mně nebylo důležité, já se chtěl bavit krásnou hrou a té jsem si užil měrou vrchovatou.

Nyní se už těším na závěr Mistrovství Evropy. Zatím se mě moc líbili zmínění Nizozemci, dále Portugalci a Chorvati. Od čtvrtfinálových a dalších zápasů očekávám nádherná galapředstavení, která potěší srdce fotbalových fajnšmekrů.