Copak o to, že nám musela stačit Šumava. Ale JAKÁ tehdy byla.

Nevlídná. Ořezaná.

Obecně v Česku byly sjezdovky neupravené, zboulovatělé, s ledovými plotnami vydřenými až na šutráky, o něž se trhaly hrany a dělaly hluboké rýhy do skluznic. Každý správný lyžař tehdy rutinně ovládal práci s umělohmotnými tyčinkami Kofix na zatavování děr a rýh.

Stametrové fronty na vleky a lanovky, v nichž se drželo místo dětem a známým, neomaleně předbíhalo, vzájemně dupalo po drahocenných a obtížně sehnatelných lyžích a pro zklidnění se mohutně kouřilo. V místě, co se ta předlouhá fronta musela směstnat do usměrňovacího trychtýře, končilo veškeré přátelství a ohledy a i mezi slušnými lidmi nastal nelítostný boj “o přežití”.

Fronta na 20 minut - to byl zázrak, leda tak v první hodině po ránu. Obvykle se stálo tak 50 minut, ale na vyhlášených sjezdovkách, nebo když byly v přilehlém regionu či v Praze školní prázdniny, to bývalo o dost víc. Takové Pláně ve Špindlu nebo Černá hora v Janských Lázních se daly za den sjet 4x, popř. pokud tam člověk přišel do fronty už čtvrthodiny před otvíračkou, pomohl si vynecháním oběda a snažil se chytit i “poslední jízdu”, pak měl šanci to užít i 5x.

U dlouhých front se často organizovaly domobrany proti předbíhačům. Co 10 metrů vyčníval z fronty o délku lyží nějaký mohutnější dobrovolník, co se neustále rozhlížel a odháněl každého, kdo poblíž zastavil, aby si jako pošteloval boty a přitom se nenápadně vmísil do spodní části fronty. Bývaly u toho i rvačky a někdy tekla červená.

Jako náruživý a v dětství i závodní lyžař jsem tím vším byl časem tak znechucen, že jsem v 80.letech přešel na běžky.

Jenže šupu si to takhle v pistě po zasněžené cestě u Železné Rudy, kolem občas jakési červenobílé cedule, stopa se plynule stáčí do lesa... ejhle tam plot, Gazík, dva samopalníci a pes. Ochotní. Oproti odevzdání občanky mi vysílačkou objednali bezplatný odvoz dolů na služebnu VB, kde už při sepisování protokolu o narušení hraničního pásma bylo docela teplíčko...

Souhlas, já taky přešel na běžky. I když i na nich jsme si museli prošlapávat cesty, rolly jaksi nebyly. Šumava navíc byla zadržování a do mnoha míst se nesmělo.

Ještě v roce 1989 by asi nikdo nevěřil tomu, že čeští studenti budou jezdit lyžovat do Alp. A stalo se.

Já jsem si zase v devadesátém naopak nikdy nepomyslel, že budeme za pětatřicet let oproti západním zemím pořád občany druhé kategorie. A že se nám budou odtamtud naopak vracet věci, které mi na socíku tolik vadily.

Svazák dnešní doby.

Probuďte se. Vždyť Vám tu organizaci už rozpustili.

Ani mobily nebyly. O internetu ani nemluvě.

Trochu mimo.

Nestěžujte si, my byli v Javořích horách. Vylezete na kopec, odkud vidíte i Krkonoše i Orlické hory a ani tam jsme nejeli. Samozřejmě to myslím ironicky, je tam krásně

Do Alp jezdí většina středních škol už léta.

Tak to je dobře.