Třeboňští studenti viděli komunistické zlo v lágru Vojna

Je správné, aby se mladí lidé seznamovali se zločiny komunistického režimu. Proto si příklad žáků z jihočeského města, kteří shlédli místo rudé perzekuce u Příbrami, zaslouží následování.

Nedávno se studenti třetího a čtvrtého ročníků oboru módní návrhář Obchodní akademie, Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v Třeboni vydali na exkurzi do středních Čech. Mimo jiné navštívili i komunistické pracovní tábory.

Jedním z cílů byl i památník Vojna, kde býval komunistický lágr pro politické vězně, kteří tu strávili v nelidských podmínkách i mnoho let. Jak uvedla studentka Anita Korbářová na školním webu, ona a její spolužáci vůbec netušili, že v té krásné přírodě, co byla kolem nich, se skrývá tak děsivé místo.

„Než jsme měli možnost prohlédnout si celý areál, sledovali jsme dokument o vzestupu komunismu v Československu po druhé světové válce a pracovních táborech, které byly inspirované nejen sovětskými GULAGy, ale i nacistickými koncentračními tábory,“ napsala studentka Korbářová.

Bývalý lágr Vojna se nachází asi osm kilometrů od Příbrami. Původně zde stál internační tábor pro německé válečné zajatce, ti však byli na základě mezinárodních dohod na přelomu čtyřicátých a padesátých let přemístěni do Německa. Nahradili je političtí vězni komunistického režimu často odsouzeni ve vykonstruovaných procesech k mnohaletým trestům za mříže. Postupně zde vznikl největší tábor nucených prací na těžbu uranu v Československu, Na konci padesátých let tady byly téměř dvě tisícovky vězňů. Mezi „slavné“ obyvatele tábora patřili například spisovatel Jiří Stránský, generál Rudolf Pernický či tajemník Jana Masaryka Antonín Sum.

I tento lágr se vyznačoval brutálními nelidskými podmínkami typickými pro komunistické pracovní tábory. Vysoké pracovní normy, málo jídla, špatné oblečení, děravé baráky, kterými profukovalo a do kterých zatékalo, a pobyt na korekci i za drobné přestupky.

Právě poměry na korekci zvané Bunkr velice sugestivně popsal pro Paměť národa Miroslav Hrubý, který zde byl několik let vězněn a zveřejnil jej web Ústavu pro studium totalitních režimů. „Bunkr, to bylo takové betonové podzemní (zařízení)… nízký to bylo, člověk se tam nemohl ani postavit. Mě tam hodili na podzim, takže tam byla zima, bez deky, beze všeho, jen v kabátě, ve kterým jsem byl zkroucenej. To byl ten obyčejnej muklovskej (kabát), který jsem si dal přes hlavu takhle a dejchal jsem. Já jsem nesměl usnout, já jsem říkal, že když tady usnu, tak už se zimou neprobudím. Jednou za čtyři dny, se tam podívali a nosili trošku kafe a krajíček chleba tmavýho. To trvalo čtrnáct dní,“ vzpomínal Hrubý.

Na tyto hrůzy nesmíme zapomínat. Je dobře, že si je připomínají i mladí lidé, Nestačí ovšem jen školní výuka v dějepise případně jiných předmětech. K lepšímu porozumění podstaty rudého zla je dobré se s ním přímo seznámit, třeba právě návštěvou míst komunistických zločinů. To dá víc než pouhá slova. Třeboňský příklad si proto zaslouží následování.

Zdroje:

Literární exkurze | OA, SOŠ a SOU Třeboň

PAMÁTNÍK VOJNA LEŠETICE | Hornické muzeum Příbram

Vojna, unikátní památník utrpení politických vězňů u Příbrami – Ústav pro studium totalitních režimů