Trapnosti Miloše Zemana, nejen alkoholové

Současný prezident by měl o výročích klást věnce k pomníkům, vyznamenat při té příležitosti hrdiny, přednášet projevy na Nový rok a jinak se do ničeho raději neplést. Návrhy na zrušení rallye, rozvinutí hospodářské spolupráce s Ruskem a některé další jsou totiž velmi mírně řečeno mimo mísu.  

Jsou to paradoxy, České země jsou republikou, ale Češi mají ke korunovačním klenotům úctu téměř posvátnou. Proto je chování prezidenta Miloše Zemana při odemykání komnaty, kde jsou uloženy, hodně rozzlobilo a berou to jako jejich zneuctění. Prý viróza! To znám, takové virózy také někdy mívám po návratu z Masných krámů.

Ale tohle bylo ještě docela úsměvné, horší je to některými dalšími nápady prezidenta Zemana. Tak prý by bylo třeba zakázat rallye, protože mají na svědomí mrtvé. Jistě, ale v tom případě můžeme zakázat tolik oblíbené Zemanovy cigarety, protože při nich umírá daleko víc lidí, než při rallye, nebo rovnou jízdy po silnicích, protože dopravní nehody při běžném provozu bývají větším zabijákem než závody aut. Prostě typický příklad sociálního inženýrství, kdy někteří jedinci trpí utkvělou představou, že jsou v zájmu obecného dobra povoláni otravovat život druhým.

Těžko stravitelným bylo i Zemanovo vystoupení na ruské ambasádě, kde orodoval za rozšíření obchodních vztahů mezi námi a Ruskem. To je opět mimo. V současné době o obchodu nerozhodují pomazané hlavy nebo stranické sekretariáty, ale svobodný trh a zákony poptávky a nabídky. Já neříkám, že nemáme obchodovat s Ruskem, jenom proto, že je to Rusko. To by byl ekonomický rasismus, jak v komentáři v MFDNES na podobné téma výstižně napsal Teodor Marjanovič. Nicméně jestliže Miloš Zeman volá po zvýšení ruských investic u nás, tak je potřeba se ptát, co nám mohou Rusové kromě ropy a plynu vlastně ještě  nabídnout?

Nelze totiž přehlédnout, že Rusko má ekonomicky blíže spíš k rozvojovým zemím nebo jak píše ve své slavné knize Konec dějin a poslední člověk Francis Fukuyama, patří k tzv. rentiérským státům, které toho moc nevyrábějí a žijí z vývozu surovin. To dokazuje fakt, že ropa a plyn tvoří 75 % hodnoty ruského exportu. Dvě třetiny ruského průmyslu zároveň nejsou schopny konkurence na vyspělých světových trzích, vyrábějí zboží mizerné kvality určené pro vnitřní trh a pro vývoz do zemí typu Íránu.