Tragédie hokejisty Čerepanova aneb chmurná ruská realita

Smrt mladého člověka je vždy tragédií, ovšem smutný osud talentovaného hokejisty vypovídá hodně o současném Rusku, na jedné straně pozlátko, okázalý přepych, na druhé chaos a bída.                     

Už neschopnost ruských záchranářů, když lékařům podle ruských médií nefungoval defibrilátor, který umožňuje obnovit srdeční činnost, svědčí o tom, že Kontinentální hokejová liga není NHL a dlouho ji nebude. Na kanadských a amerických stadionech jsou defibrilátory běžně k dispozici a právě to v roce 2005 zachránilo život obránci Detroitu Jiřímu Fischerovi.

Omská tragedie ale odráží lesk a bídu celého současného Ruska, je to jeden z dalších důkazů malé hodnoty lidského života v ruské společnosti. A těch je více, například takoví důchodci si musí vystačit penzí v průměru kolem dvou až čtyř tisíc rublů měsíčně a jejich život je spíše bojem o přežití. Uvědomme si, že rubl má v současné době nižší hodnotu než koruna a ceny v tradiční ruské měně jsou většinou vyšší než u nás v českých korunách.

Já osobně jsem Rusko před několika lety navštívil a uvedu nyní několik svých osobních zážitků. Pamatuji si, jak náš zájezd zastavil na kraji Pskova a u nějaké studny jsme čepovali vodu dost pochybné kvality. Bylo nám řečeno, že to je jediný zdroj pitné vody pro desítky lidí žijících v chudých domcích v okolí. Vodovody tam neznali. A takových příkladů poskytuje Rusko spousty, v Sankt Petěrburku stačí sejít jen kousek vedle Něvského prospektu a člověk se ocitne úplně v jiném světě, mezi rozpadajícími se domy. Já měl dojem, že jsem se dostal někdy do minulého století, do doby jako vyšité z Dostojevského románu Zločin a trest, kdy místními ulicemi chodil Raskolnikov.

Do některých autobusů či tramvají bych nevstoupil ani za nic, protože byly v takovém stavu, že člověk se sází, co tomu asi dneska upadne. Tramvajové koleje mají často lomy, to znamená, že třeba i dobrých deset centimetrů kolejnice chybí, ale tramvaje po tom jezdí vesele dál. Pro srovnání, u nás by se taková kolej musela okamžitě vyloučit z provozu a opravit, protože to ohrožuje zdraví životy lidí.

Vidět opravu silnic v ruském provedení je rovněž velmi nevšední zážitek. Byl jsem svědkem toho, jak dělníci opravovali hlavní silnici z Pskova na Novgorod  tak, že asfalt lili přímo do děr na vozovce, nějakým frézováním se nezatěžovali.

Anebo je dobré, si všímat oné prý úžasné široké ruské duše. Je pravdou, že Rusové umějí být pohostinní a pro své přátele dokáží uspořádat bohatýrské hody. Na druhé straně se tam lidé k sobě chovají hrozně bezohledně. Scény, kdy houkající sanitka se nemůže prodrat přes kolony aut, protože ji všichni ignorují, jsou v této zemi naprosto běžné.

Jak píše dnešní MF DNES, když zkolaboval v Detroitu Fischer hala ztichla a zápas byl předčasně ukončen V Omsku při Čerepanově boji o život zněla  hudba a hrálo se dál, tři minuty před koncem utkání už navíc byla sanitka na odjezdu.

Rusko je zemí velkých kontrastů, obrovský přepych, který bije do očí, se tu střídá s bídou, neschopností řešit triviální problémy, neskutečným a nepochopitelným chaosem, jehož obětí se stal i mladý talentovaný hokejista. Jistě tento mladík byl vážně nemocný, a není jisté jestli by přežil i v případě okamžité pomoci,  ale pro selhání záchranářů není omluva.