Velmi dobře napsáno pane Ziglere. Osudy sovětských válečných zajatců jsou rovněž popsány v Solženicinově díle Souostroví Gulag. Po válce skončili v pracovních lágrech a bylo jedno zda do ROA vstoupili či nikoliv

Karma. Zrovna včera na mě skočila fotka z jednání Vlasova v Plzni s Američany. Bůhví na co myslel. Každopádně nabídku na útěk nepřijal, i když podle mě musel vědět, že se to rovná cestě na popraviště... Nicméně třeba Buňačenkovi je Praha hodně dlužna... Teprve pomalu se tyto dluhy začínají splácet...

Souhlas...chytli ho v Čechách u vesnice Lnáře mezi dvěma rybníky. A odtud rovnou na šibenici. Za přečtení stojí dvě knížky. Jedna je od pana Auského..Případ generálaVlasova a pak...autora neznám...Vlasovci v praze.

Stalin byl největší zrůda všech zrůd, jakou kdy Zeměkoule vůbec nosila. Nejvíce zla napáchal proti vlastnímu národu a je zajímavé, jak Rusové to vše od něj trpělivě a mnohdy i s pochopením snášeli a stávali se z nich odpůrci stalinského režimu většinou až v nějaké extrémně existenciální situaci, když už jim nic jiného nezbývalo.

Věrně zakonzervovaný stalinský režim (modlel 30-50 léta) se dosud v takřka nezměněné podobě zachoval v KLDR.

Karma

dobře a stručně.

Tentokrát plný souhlas. Dobře napsáno.

Na dobu konce války si dobře pamatuju, bylo mi sice jen 6 let, ale ty události byly tak silné, že nejdou zapomenout. Bydleli jsme v malé vesnici Rymáně u Mníšku pod Brdy. Stál jsem na našem dvorku a skrz plan'ky u plotu jsem pozoroval ten 'cvrkot' venku. Jednou jsem uviděl asi 20 'Němců', kteří šli kolem plotu. Na helmách měli žluté pruhy...později jsem se dozvěděl, že to měli, aby se odlišili od Němců. A na rukávech nápis POA. Spatřili mně a jazykem, kterému jsem trochu rozuměl se ptali, jdou li správně na Zahořany. (vesnice nedaleko) 'Záhožán' jak to tehdy vyslovili. Když jsem kývnul, že ano, smáli se a něco mi zase říkali,čemuž jsem nerozuměl. V klidu šli dál. Za dva dny na to se do mníšeckého kraje přihrnulo na deset tisíc Rusů osvoboditelů. Ale to už je jiná historie

Před léty jsem se vyptávala staré paní, která zavčas opustila Brno ještě před oním "pochodem smrti" tedy před tím "transferem" německých občanů daleko před postupimskou konferencí. Vyprávěla, že s celou skupinou šli nějak přes Jižní ČEchy snad do Rakouska, a v situaci, kdy už neměli co jíst, potkali skupinu Vlasovců. Tito je převedli o kus dále, pomohli a nějak zůstali přes noc u nich.

Další den se tito Vlasovci střetli se skupinou ruských vojáků Rudé Armády. Tito celou skupinu brutálně povraždili.

Vyprávění je už dlouho, ovšem stará paní se mi vzpomínkou na tu brutalitu skoro zhroutila. A to po minimálně 60 letech.