Takový krásný basket a z Ruska pochází jenom zlo

Tak jsem zašel včera do jedné budějické hospůdky povzbudit naše basketbalisty v souboji s Polskem. Krásné bylo, že vedle našeho stolu seděli dva Poláci z Krakova, ale žádný problém nebyl.

Nechtěl jsem být zkrátka doma, a vyrazil fandit mezi lidi. Naši vyhráli zaslouženě, a pořád mají šanci na nejlepší umístění na mistrovství světa v basketbalu v historii nejen Česka, ale i Československa. Tak snad vyhrajeme i nad Srbskem a nakonec skončíme pátí. Atmosféra v hospůdce byla fantastická, a Poláci nám nakonec pogratulovali a poblahopřáli k vítězství a pak došlo i na panáky. Říkám si, tak by to mělo vypadat vždycky, je to jenom sport a kvůli tomu se nemusíme nenávidět.

Jenomže u jednoho panáka nezůstalo a jeden z Poláků Jacek řekl to, co si myslí i mnozí Češi. „Ale co, prohra s Čechy zase tolik nevadí, hlavní je, že jsme porazili rusáky,“ a bylo to. Takže došlo i na politiku a druhý Polák Grzegorz si přisadil: Z Ruska pochází jenom zlo, nikdy jsem nečetl žádnou ruskou knížku, nechci žádné ruské věci, nic ruského nemám a nic ruského nepotřebuji.“ Na to já odpovím. „To ti nevěřím Grzegorzi, určitě se neobejdeš bez ruského plynu, benzínu nebo nafty. A co se týče ruské literatury děláš chybu. Takoví klasici jako Dostojevský nebo Puškin, či novější autoři Solženicyn, Solovjov a další, kteří popisují hrůzy komunistického režimu a gulagů. Uvědomme si, že oběťmi sovětského režimu bylo nejvíc Rusů. Ne všichni Rusové byli a jsou komunisté.“

Ovšem Grzegorz kontroloval. „Vy nám nemůžete rozumět, protože nemáte naše zkušenosti. Rusové se nás pokoušeli zlikvidovat. Od konce 18. století jsme byli rozděleni mezi Rakousko, Rusko a Prusko. V ruském záboru byla situace nejhorší, car nařídil zavření polských škol, polští vlastenci končili ve vyhnanství a nastala brutální rusifikace. Naopak, nejlíp se k nám chovali Rakušané, u nich jsme měli nejvíc svobody. Snad v každá polské rodině je někdo, koho Rusové zavraždili. Mně zastřelili dědečka v Katyni, tady Jackovy příbuzné zase deportovali na Sibiř, kde zemřeli hlady. Po ruské okupaci východního Polska v roce 1939 Rusové násilím přesunuly na Sibiř na milion Poláků. Ze vzpomínek pamětníků vím, že podmínky v sovětských komunistických transportech byly stejné jako v těch německých nacistických. Mnoho lidí zemřelo cestou, další pak v nelidských poměrech gulagů.  V čtyřiačtyřicátém, když k nám vtrhla Rudá armáda, tak Rusové vraždili polské vlastence, zatýkali, mučili, popravovali a věznili naše odbojáře, hrdiny bojů s nacisty, které lživě obviňovali se spolupráce s Němci. Rusové byli, jsou a budou našimi nejhoršími nepřáteli.  

Probrali jsme toho hodně, a faktem je že všechno je relativní, pro mnohé Poláky jsem rusofil, protože čtu ruské knížky. Pravdou však je, že my nemáme právo je kritizovat, protože jsme nezažili to, co oni. Spíše si myslím, že by Rusko mělo učinit nějaký zásadní vstřícný krok vůči Polsku. Německo se za své nacistické zločiny stydí a omlouvá se za ně. Rusko se za své komunistické zločiny nestydí, bagatelizuje je a odmítá se omluvit.