Svoboda, kterou nám komunističtí zločinci sebrali

Letos jsem si vyrazil na dovolenou do Anglie a do Skotska. Byla to paráda! Neměli bychom však zapomínat na to, že za „totáče“ takové výlety nebyly vůbec samozřejmostí. Komunisté jako feudální vrchnost rozhodovali o tom, kdo smí a nesmí cestovat. Naštěstí je už tato hrozná doba pryč.

Jaroslav Hutka zpívá ve svém proslulém hitu Náměšť, že největší je ta lidská svoboda. S tím naprosto souhlasím, a já jsem si tedy svobodně u jedné cestovní kanceláře vybral poznávací zájezd do Skotska, zaplatil a jel. O nic jsem se nemusel starat. A když se třena dnes v pondělí rozhodnu, že zítra v úterý pojedu do Vídně, tak prostě bez problému pojedu.

V dřívějších dobách bylo cestování na Západ mnohaměsíčním martýriem. Pokud jste vyjeli z nějakou cestovní kanceláří, tak jste si museli prakticky nesen v lednu vystát dlouhé hodiny ve frontách před několika cestovkami, které existovaly nebo v ní mít známé. Zájezdů totiž bylo proti dnešní době málo a brzy byly vyprodané.

A ten kdo si chtěl vyjet na Západ sám, musel mít devizový příslib, o který se žádalo někdy začátkem roku a dostalo jen něco málo šťastlivců. To, že byste se rozhodli v červenci vyjet si třeba na francouzskou Riviéru, normálně možné nebylo.

Pokud jste ale patřili ke šťastlivcům a vysněný zájezd do Paříže jste si koupili, ještě nebylo vyhráno. Pouhý cestovní pas totiž k cestování nestačil. V práci vám musel závodní výbor KSČ dát doporučení, že proti vašemu výjezdu do kapitalistické ciziny nic nenamítá. Pokud jste nepřekonali tuto překážku, tak byly další snahy marné. Pak bylo nutné si vyřídit na pasovém oddělení SNB tzv. výjezdní doložku. Tam vám ji dát nemuseli a ani nebyli povinni vysvětlit, proč tak činí. Mé tehdy sedmdesátileté babičce kdysi ze znojemské pasovky napsali, že její plánovaná cesta do Švýcarska, která tam chtěla navštívit mého bratrance a tedy jejího vnuka, není v zájmu republiky.

Komunisté se zkrátka chovali jako feudální vrchnost, která si také osobovala právo rozhodovat o tom, zda jejich poddaní smí či nesmí cestovat. Nechápal jsme proč o mne jako nestraníkovi rozhodoval jakýsi bolševický výbor, jestli smím navštěvovat jiné země.

Bolševická sebranka tak porušovala všechny možné úmluvy o lidských právech včetně třetího koše závěrečného dokumentu z Helsinek v roce 1975, kterým se smluvní státy zavazovaly i ke svobodě cestování a pohybu pro své občany. Každý má právo kdykoliv svoji zemi opustit a kdykoliv se do ní vrátit. Tato zásada patří vůbec k nejzákladnějším lidským právům.

Jsem proto rád, že už žiji v zemi, která ze svých obyvatel nedělá nevolníky a umožňuje jim svobodné cestování.

Stoupenci starých pořádků by měli vysvětlit jednu věc, proč státy východního socialistického bloku bránili svým lidem vyjíždět na Západ, kdežto země svobodného světa svým lidem cestování na Východ nezakazovali. Pokud byli komunisté tak dokonalí, jak tvrdili, tak tomu mělo být opačně, my jsme měli svobodně cestovat a Západ naopak cesty k nám omezovat. Vysvětlení je jednoduché, komunisté nebyli dokonalí a bránili lidem ze zemí kde diktátorsky vládli v cestování proto, aby nepoznali, že na v západních státech se žije daleko lépe, a komunistická propaganda jsou prachobyčejné lži.

Co si však myslet o lidech, kteří přesto komunisty zavile obhajují. Nejlépe nic, jsou to hloupí nevzdělaní chudáci s mentalitou otroků, kterým je poddanství bližší než svoboda.