Stát není a nesmí být zaopatřovací ústav

V tomto ohledu souhlasím s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou, která uvedla že vlády nemají lidem zasahovat do jejich životů. To je správné.

„Vlády se nemají starat o lidi, vlády se mají se postarat o to, aby tady bylo bezpečno, bezpečí je první předpoklad toho, aby se nám vůbec nějak dařilo,“ řekla Pekarová Adamová v diskusi s naštěstí už bývalou ministryní financí Alenou Schillerovou z hnutí ANO v pořadu televize CNN Prima News.

S tím nemohu než souhlasit. Koneckonců paní Pekarová není zase tak originální. V podstatě volně parafrázovala dřívější výrok jednoho z nejlepších amerických prezidentů v historii a mého velkého vzoru Ronalda Reagana, který uvedl: „První povinností vlády je chránit lidi, nikoliv řídit jejich životy.“ Přesně tak.

Já nechci, aby mě vláda řídila, diktovala ceny a nařizovala, co mám dělat. Já chci od vlády jediné, aby vytvořila podmínky pro svobodný život, zajistila bezpečnost a nediktovala, co smím či nesmím. Jak to kdysi řekl jeden můj známý podnikající ve stavebnictví: „Milá vládo, nechte nás být a nevšímejte si nás.“ Ano, a zrušení EET vládou premiéra Petra Fialy je prvním krokem správným směrem ke zlepšení podnikatelského prostředí.

Je opravdu úsměvné, jak tady mnozí nadávají na Evropskou unii, na to jak je prý socialistická a sami tady prosazují socialismus v míře vrchovaté, tedy aby stát diktoval ceny a rozdával sociální dávky plnými hrstmi. Tito jedinci převážně z řad SPD jsou ve skutečnosti socialističtí až na půdu a tedy hodně schizofrenní. To nevymyslíš!

Momentálně čtu knihu Dějiny USA autorů George B. Thindalla a Davida E. Shi. Doporučuji všem. V roce 1837 Amerika zažívala hospodářskou krizi a podle tehdejších novin se před nadcházející zimou v onom roce nacházelo 200 000 obyvatel New Yorku ve stavu nejkrajnějšího zoufalství a beznaděje. Tehdejší americký prezident Martin Van Buren a jeho vláda přesto byli přesvědčeni, že nemají povinnost se starat o chudé, ale zajistit zdravé veřejné finance a příznivé podmínky pro ekonomiku. Péče o potřebné byla záležitostí církví a dobročinných spolků, které si s tím tak nějak dokázaly poradit.

Neříkám, že bychom se měli vracet do 19. století, avšak zásada, že lidé se nemají spoléhat na stát, ale sami na sebe, je správná v každé době. Stát není zaopatřovací ústav, který by měl podporovat líné a neschopné. Ono totiž masivní rozdávání sociálních dávek vede k akorát zahálce. Ano, jsou situace, kdy se člověk ocitne v problémech bez vlastní viny. To se týká například invalidů, těžce nemocných, apod. A těm by stát pomoci měl. Ale když se bude zdravý člověk dožadovat sociálních dávek, tak je třeba mu dát lopatu, ať jde makat. V opačném případě je účinným řešením velký bič a malý dvorek.

Na závěr uvádím další citát Ronalda Reagana. „Věřím v to, že nejlepší sociální program je práce.“