Staráme se o vrahy, ale ne o jejich oběti

Nedávno jsem se v nějakých novinách dočetl o tom, že vězňové to budou mít lepší, protože se budou moci sprchovat teplou vodou dvakrát týdně, dosud mohli jen jednou. Vzpomněl jsem si na to při nedávném masakru v Uherském Brodě. Mám totiž dojem, že my se přehnaně staráme o darebáky, ale zapomínáme na jejich oběti. Jsem proto rád, že jsou mezi námi takoví, kteří se to snaží změnit. Pochvalu si zaslouží například Bílý kruh bezpečí.  

Z rádia, televize, novin se nás valí tragédie na východní Moravě horem dolem, avšak už mě nebaví číst články o tom, jaký ten vrah byl vlastně chudák, že se mu po listopadu 89 zhroutil svět, nemohl dělat to, co dělal, a podřadnou práci odmítal. No, za komunistů muselo hodně vysokoškolských profesorů a vzdělaných lidí topit v kotelnách, čistit výlohy nebo zametat ulice, a nikoho kvůli tomu nezabíjeli. Přesto, že jim tehdejší společnost hodně ublížila. Pro zavraždění nevinných lidí neexistuje omluva v žádném případě a tohle je třeba zdůrazňovat, nikoliv litovat zločince.

Umím si představit tu strašnou bolest, když Vám odejde syn, manžel, bratr, zkrátka někdo blízký do restaurace na oběd a pak Vám přijdou policisté oznámit, že ho zastřelil nějaký šílenec. Těchto lidí si musíme všímat a jim všemožně pomáhat!

Dobrou práci v této oblasti odvádí Bílý Kruh bezpečí a já si považuji každého, kdo s touto organizací spolupracuje, jako například europoslanec Tomáš Zdechovský. Proto bych se z médií rád více dozvěděl, co všechno dělá a jak se s ní dá v případě potřeby spojit. Také mě zajímá, jak se konkrétně pomohlo příbuzným po zavražděných v uherskobrodské tragédii. To považuji za důležitější než neustále omílání života zločince a jeho rodiny.