Sovětští váleční zajatci, ve Finsku luxus, doma popravy a gulagy

Krutý osud čekal vojáky Rudé armády, které zajali Finové v tzv. zimní válce v letech 1939 – 1940. Po propuštění se jim doma dostalo daleko horší zacházení, než zažili ve finských zajateckých táborech.

Rozum se zdráhá uvěřit tomu, jak sovětští komunističtí zločinci krutě zacházeli s vlastními lidmi. Rusín Jan Demčík, který se později stal vojákem 1. čs. armádního sboru, na armyweb.cz vzpomínal na svého spoluvězně z gulagu poručíka Rudé Armády Jurije Samoljova, který mu popsal finské zajetí. Finové s nimi zacházeli moc dobře, až se tomu Sověti divili. Měli u nich takové ubytování a jídlo, které v Rusku hodně vojáků za Stalinovy hrůzovlády nezažilo. V zajateckých táborech byly splachovací záchody (ty mnozí rudoarmějci viděli poprvé v životě), sprchy, teplá a studená voda. Některým se po propuštění ani nechtělo domů. Dobře věděli, jaká hrůza je může čekat. A nemýlili se. Po převzetí od Finů je stráže sovětské komunistické policie NKVD odvezly v dobytčácích do nelidských podmínek gulagů. Enkávéďáci je vyslýchali nepřetržitě mnoho dní a přitom brutálně mučili. „Samoljovovi rozbili hubu do krve, protože jako poručík zodpovídal za svou četu a měl jít vojákům příkladem a raději se prý nechat zastřelit než se vzdát,“ řekl Demčík.

Finové zajali zhruba 6000 sovětských vojáků, z nichž asi 180 zůstalo ve Finsku a souhlasilo se vstupem do Ruské osvobozenecké armády. Po uzavření mírové smlouvy v březnu 1940 bylo 5572 sovětských zajatců vráceno do SSSR. Více než 500 zajatců bylo zastřeleno, velká většina ostatních 4354 lidí byla poslána do gulagů, Navrátilci dostali tresty 5 – 8 let za mřížemi, což se v sibiřských lágrech de facto rovnalo trestu smrti. Jejich děs přežilo podle webu securitymagazin.cz jen asi pět set z nich.

„To mám z té hrůzy, kterou jsem ve Finsku zažil,“ popsal Samoljov svůj zubožený stav. Demčík dále přiblížil vzpomínky svého vězněného druha. „Bylo 37 °C pod nulou a oni leželi ve sněhu v lese a nemohli si ani zapálit oheň, protože všude kolem číhali Finové, házeli na ně granáty a stříleli je jako zajíce. Čtrnáct dní jedli jen koňské maso, protože jim Finové odřízli všechny přístupové cesty. Pak už neměli ani to. A když jim došly náboje, tak se vzdali. Co měli dělat. Komisař měl prý nějaké uvědomělé řeči, tak do něj někdo z vojáků vrazil bajonet. Měli toho všeho už plné zuby. Nechápali, proč mají válčit proti Finsku. Politrukové jim věšeli bulíky na nos, že jdou na pomoc finským pracujícím, ale sami viděli na vlastní oči, že finští pracující o žádnou pomoc nestojí.“

Člověk by čekal, že propuštěným zajatcům Rudé armády se dostane ve vlastní zemi slušné zacházení, jaké jim právem náleželo. Kvalitní lékařská péče, pobyt v ozdravovnách, slušné jídlo atd. Stal se však pravý opak. Komunistický zločinec a masový vrah Stalin nařídil, že musí být potrestáni za údajnou zradu Sovětského svazu. Já se však ptám, jakou zradu? Ti zajatci v mnoha případech doplatili na totální neschopnost vrchního velení Rudé armády, které vojáky hnalo do sebevražedných útoků proti dobře opevněným finským pozicím. Nesmyslné rozkazy způsobily obklíčení celých sovětských jednotek, které byly bez pomoci ponechány vlastnímu osudu. Vojáci byli ve Stalinové koncepci vedení války považováni za pouhý spotřební materiál sloužící k dosažení cílů za jakoukoliv cenu.

Mnozí rudoarmějci proto pochopili, že jim komunisté a komisaři lhali. Oni jim tvrdili, že jdou osvobodit zbídačený finský lid, který trpí pod buržoazním. vykořisťováním. Jenomže pak se ukázalo, že finský lid o nějakou bratrskou pomoc od Sovětů nemá zájem, a finští pracující jsou na tom daleko líp než jejich sovětské protějšky. Pro rudoarmějce to byl šok, když zjistili, že obyčejní Finové mají proti nim krásné domky, chodí v pěkném oblečení a také jídla mají dost.

Pak se ovšem nelze divit tomu, že mnozí z nich začali Stalina a jeho rudou bandu nenávidět. Ve skvělé knize Dějiny Ruska 20. století – díl II je uvedeno, že zvláštní oddělení NKVD zaznamenalo na finské frontě četné protistalinské výroky vojáků a velitelů Rudé armády. Celkem 843 z nich pak bylo vojenskými soudy odsouzeno za protisovětskou agitaci a propagandu.

Sovětští vojáci si mysleli, že proti Finsku bojují za svoji vlast. Ta vlast je však podrazila, a zachovala se k nim hůř, než k těm nejhorším zločincům.

Zdroje:

Útěk ze sněhu do gulagu: Osudy sovětských zajatců Zimní války | ARMYWEB.cz

Stalin, Putin a jejich války - tragédie ruských válečných zajatců | SECURITY MAGAZÍN

Jan Demčík (1913 - 2005)

Dějiny Ruska 20 století -díl II., Andrej Zubov (ed), nakladatelství Argo, Praha 2015