Musím s vámi opět nesouhlasit a opět vám připomenout jednu věc a to, že svým psaním děláte medvědí službu všem co nemáme rádi Rusáky (především Ukrajince a Rusy). Takže jen drobnost opět k vašemu překrucování na hladomoru se podíleli především místní představitelé a nařídil jej Gruzínec. Ruských rolníků v Povolží zahynulo zhruba stejně jako Ukrajinců a pokud se započítají i mrtví za Tambovského povstání tak mnohem více. Bratři Bělští v Bělorusku byli hrdinové a bránili se především před bandami Ukrajinců a Bělorusů. Partyzáni zajisté nestáli za mnoho, ale ukrajinské bandy pomáhající okupantům byly ještě horší. Jaksi rád zapomínáte na jednu věc, že nejhorší ze všech byli právě Ukrajinci a Chorvati. Chorvati měli Jasenovac a Ukrajinci německé KT, kde ochotně hlídali. Ostatně slovo pogrom není německé.

Hladomor na Ukrajině byl řízen z Moskvy, tedy Rusi. Na samotné Ukrajině byl hladomor řízen Rusem, který zastával funkci druhého tajemníka ÚV Komunistické strany Ukrajiny. Hladomor na Ukrajině byl zároveň doprovázen brutální rusifikací. Srovnávat Chorvatsko formálně nezávislé s okupovanou Ukrajinou je mimo. Koneckonců poměry v ruských gulazích byly také kruté a tamní ruští dozorci mimořádně suroví.

Dobrý den. Kniha Alexandera Goguna byla podrobena dost tvrdé kritice pro svou neobjektivnost a zaujatost. Precizně ozdrojovanou kritiku uveřejnila například Vlasta Kordová, která se opírá o mnoho dalších badatelů a historiků.

Tato dáma píše, že pohled historiků na partyzánské hnutí vyžadoval revizi, jenže v tomto případě Gogun vytvořil doslova „antitezi“, vyváženost nahradil opačným extrémem. Vytvořil „černobílý obraz s výměnou znamének“. Prakticky z obětí vytvořil pachatele.

Partyzánské hnutí na Ukrajině totiž nemělo převážně organizovaný charakter, ale většina partyzánů byli docela obyčejní vesničané, kterým nacisté vypálili dům a povraždili část rodiny, nikdo je neorganizoval, tvořili malé samostatné skupiny, které bojovaly sami za sebe. Velmi mnoho partyzánů byli Židé, kteří patři k nejpostiženějším skupinám obyvatel. Všichni tihle lidé ale žádnou dokumentaci nevedli a svědectví se zachovalo minimum. Ale právě oni byli základem partyzánského hnutí. A často na sebe hrstka partyzánů dokázala vázat tisíce nacistických vojáků. Tyto skutečnosti však Gogun prakticky nezohledňuje.

Gogun téměř zcela ignoruje hlavní souvislost – válku. Cituji V. Kordovou: „Tvrdé počínání partyzánů je zcela vyňato z války, v níž navíc autor Němce chápe jako pasivní oběti dění“. Útoky na představitele okupační správy pak Gogun nazývá „terorismem“ a „vraždami“, tedy v naprosté shodě s německými nacisty. Shovívavost a nekritičnost vůči německým nacistům autor projevuje opakovaně.

Namísto vědecké argumentace autor předkládá barvité citace a emotivně podkreslené výroky. Ze zkoumaného tématu vyloučil válku, hrůznost nacistické okupační politiky, holokaust a další válečné aspekty, aby mu zbyli neschopní, agresivní, ateističtí sovětští kanibalové, kteří záměrně provokovali německý teror. Vytvořil plochou anti-partyzánskou senzaci, nikoli seriózní dokumentační práci.

Knihu jsem četl a profesor Gogun rozhodně nenazývá útoky proti Němcům vraždami a terorismem.

Na Ukrajině byly čtyři armády, které vzájemně proti sobě bojovali:

1- Hitlerovci v podobě Němců, Rumunů, Maďarů a Slováků

2- Ukrajinci bojující primárně proti Stalinovi, sekundárně proti Hitlerovi a dále dělající genocidu Poláků

3- Stalinovi partyzáni, ve skutečnosti vojáci Rudé armády

4- Polští partyzáni - Armija Krajova

A všichni tito jmenovaní vraždili ženy, děti, loupili, znásilňovali a vypálili (nejvíce Němci) stovky vesnic.

To já vůbec nepopírám.

Vynikající recenze ale knihu si nepořídím, myslím že bych minimálně rok nespala.

Ale člověk alespon vidí, jak je důležíté se seznámit s historií CELOU, nejenom s těmi pohledy, které jsou nám příjemné.

Velmi chvályhodný postoj, jenom by to chtělo zdůraznit, že ani ne tak s CELOU historií, ale především takovou, co odhaluje záležitosti, které tomu kterému jedinci nemusí být po chuti. Lhostejno ve které době. Protože historie není o kolektivech, ale především o jedincích.