Smrt generála Vojcechovského je i Koněvovým zločinem

Byl to hrdina, pocházel z ruské šlechtické rodiny, svůj osud však později spojil s Československem. Sergej Vojcechovský zemřel před 69 lety v sovětském gulagu v Ozerlagu. Hanba Benešovi!

Myslím si, že tento hrdina by si v Praze sochu zasloužil. Chci také poděkovat Lukáši Jandovi za jeho příspěvek na Youtube, který stojí za shlédnutí.

Sergej Nikolajevič Vojcechovskij se narodil 28. října 1883 v nynějším běloruském Vitebsku. Absolvoval vojenské školy, stoupal ve funkcích a hodnostech v ruské armádě, až v září 1917, kdy se stal náčelníkem štábu čs. střelecké divize, přišel zlom v jeho kariéře. Od té doby spojil svůj osud s Čechy a jejich novým státem. Společně s legionáři odchází z Ruska do Československa, kde v čs. armádě získal generálskou hodnost.

Jeho kariéra stoupala, nakonec byl povýšen na armádního generála, což byla nejvyšší vojenská hodnost v tehdejším Československu. Svoje kvality osvědčil v kritickém roce 1938, kdy v září velel 1. armádě, která měla bránit prakticky celé Čechy před německým vpádem. Svými rozhodnými výroky „o hranicích se nediskutuje, hranice se brání, a když k nám vpadnou Němci, tak jim napráskejte,“ dával jasně najevo své protinacistické postoje. Mnichovskou dohodu neuznával a dokonce byl i mezi důstojníky, kteří připravovali vojenský, převrat, svržení prezidenta Beneše, odmítnutí kapitulace a válku s Německem.

Po okupaci českých zemí v březnu 1939 patřil k zakladatelům armádní odbojové organizace Obrana národa. Jelikož však byl sledován gestapem, tak se na radu svých důstojnických druhů nemohl příliš aktivně zapojit do protinacistického odboje, který však podporoval penězi. A dokonce byl v září 1939 zatčen gestapem a krátce vězněn.

Nestýkal se s početnou bílou ruskou emigrací, která žila v Praze z toho důvodu, že se již považoval za Čecha a byl československým státním občanem. Komunisty za to, že způsobili zkázu jeho původní vlasti sice nenáviděl, ale veřejně proti nim nevystupoval.

Konec nacistického panství si užil jenom krátce. Svoboda pro něj v v roce 1945 rozhodně nenastala. Již 12. května byl zatčen sovětskou politickou policii SMĚRŠ a deportován do Sovětského svazu. Jednotka SMĚRŠ působící v Praze byla součástí 1. ukrajinského frontu pod velením maršála Ivana  Koněva. Ten neudělal nic, aby osudu Vojcechovského a mnoha dalších čs. občanů násilně deportovaných do SSSR zabránil. Stejně hanebně se ovšem zachovalo tehdejší čs. vedení včetně prezidenta Edvarda Beneše a ministra národní obrany Ludvíka Svobody, kteří proti odvlečení Vojcechovského vůbec neprotestovali. Přitom to byl československý občan, generál, který měl velkou zásluhu na vzniku a existenci Československa. Ani to nestačilo k tomu, aby naši představitelé proti tomuto zločinu protestovali.

Statečný generál nakonec umírá v sovětském gulagu v Ozerlagu 7. dubna 1951. Údajně na sešlost věkem a tuberkulózu. Je pravdou, že v té době už mu bylo 68 let, ovšem poměry v komunistických gulazích byly prakticky totožné s nacistickými koncentráky a tak příčinou úmrtí Sergeje Vojcechovského bylo především mnohaleté těžké utrpení, které musel snášet.

https://www.youtube.com/watch?v=ZuaoAPERON0&fbclid=IwAR0ZUuytMi7ErC4LQ5Xu8P055STx6VDutuYscVS2EoxQnpDikRJ0l2EXomk