Šílenství na amerických univerzitách, ale Amerika to nakonec zvládne

S velkým zděšením jsem si přečetl sobotní komentář Roman Jocha Když davy zešílely o levičáckém teroru na amerických univerzitách, rozsudek Nejvyššího soudu USA o potratovém zákoně v Texasu, naplňuje nadějí.

V příloze Lidových novin Orientace v sobotu 4. září píše Roman Joch o knize konzervativního amerického gaye Šílenství davů. Je to nehezké čtení o tom, jak jsou na amerických univerzitách likvidováni vřeštící levičáckou lůzou nepohodlní učitelé.

Přední český konzervativec popisuje osud profesora Breta Wensteina z Evergreen State College ve státě Washington. Ten na univerzitě přednášel s manželkou 14 let, dá se považovat za levicového progresivistu, v prezidentských volbách podporoval Bernieho Sanderse, přesto byl označen za rasistu. Nesouhlasil s tím, že nebělošští studenti nutili své univerzitní druhy, aby na jeden den opustili univerzitu. O co se jedná? Na škole je taková tradice, že studenti z řad etnických menšin vždy jeden den v roce opustí školu, aby upozornili na údajnou rasovou diskriminaci. A nyní to mělo být opačně. Profesor Wenstein odmítl školu opustit a zdůvodnil to logicky, že je rozdíl, když někdo něco dělá dobrovolně (opustí školu), než když k tomu nutí druhé (opustit školu). Před levičáckými fanatiky musela pana profesora chránit policie a on na škole nakonec skončil. Bohužel, to není ojedinělý případ ze Spojených států amerických, kde na univerzitách řádí levičácká protibělošská rasistická sebranka.

Na druhé straně je pokrytecké kritizovat za tyto praktiky jen USA. V roce 2014 byl ze Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě vyhozen profesor Andrej Zubov za to, že kritizoval ruskou okupaci Krymu, a tomu tady někteří diskutéři tleskali. V případě Ameriky však takové praktiky schvalují. Tomu se říká ukázkové křiváctví. A ani v Rusku nejsou vyhazovy z práce za nepohodlné názory ničím neobvyklým. Já říkám, že odsouzeníhodná je jakákoliv perzekuce za názory, ne jenom tehdy, když se to selektivně hodí.

Jsou také lidé, kteří tvrdí, že kritické články o Americe nahrávají Rusku, ale to je hloupost. Naopak, pokud bychom zamlčovali americkou realitu, tak tím bychom nahrávali Rusku. Dokonce se přiznám, že situace ve Spojených státech mě štve víc než to samé v Ruské federaci. USA chtějí být považovány za kolébku a hráz demokracie a svobody, kdežto od kremelské říše nikdo rozumný nic takového nečeká.

Přesto věřím, že americká demokracie nakonec takové problémy přežije. Utvrdil mě v tom, nedávný verdikt Nejvyššího soudu USA (obdoba ústavních soudů v jiných zemích), který rozhodoval ve sporu proti zákonu stát Texas. Tento jižanský stát přijal zákon, který ženám po šestém týdnu těhotenství zakazuje potraty. Nejvyšší soud neřešil obsah této právní normy, ale rozhodl, že ve svobodných volbách demokraticky zvolení kongresmani a senátoři státu Texas ji měli právo přijmout a federální orgány do toho nemají co mluvit. Prezident Joe Biden jenom cosi zablábolil o právech žen, ale to je tak jediné, co mohl dělat. Líbí, se mi, že tato instituce takto svobodně rozhodla, i proti levičáckému řvaní. A to je dobře.

Stejně tak se nebojácně chová i Ústavní soud České republiky, který rovněž ctí právo, a umí jej prosadit i proti většině, jako například zamítnutí zdanění církevních restitucí. Na druhé straně v Rusku taková pojistka chybí. Ústavní soud Ruské federace je složen z poskoků a loutek Kremlu, kteří si nedovolí rozhodovat proti vůli prezidenta Vladimíra Putina a je všechno jiné než na nezávislou institucí chránící zákonnost.