Schengen je senzací tisíciletí

Na první pohled se to nezdá, ale to, že můžeme cestovat bez pohraničních kontrol od estonského Tallinu až po portugalský Lisabon, tedy asi čtyři a půl tisíce kilometrů, je událostí, která nemá v dějinách Evropy obdoby.

Dnes se naplnil velký sen všech slušných lidí, Češi si mohou vzít auta o vyjet na dovolenou třeba do Španělska, aniž budou muset absolvovat dosavadní pravidelný rituál, kontrolu pasů na hranicích. S nadsázkou se dá se říct, že pokud něco špatného neprovedou, tak se s policii nepotkají. Česká republika vstoupila do schengenského prostoru. Přitom kdyby někdo ještě v roce 1989 řekl, že v roce 2007 „zmizí“ hranice, byl by považován za blázna. Vždyť hraniční ostraha má u nás tradici už od 13. století. Po roce 1948, kdy komunisté spustili železnou oponu, to bylo ještě horší, na hranicích zbytečně umírali lidé. Mezi komunistické zločiny je nutné započítat i smrt dvou set pohraničníků, kteří neunesli obrovský psychický teror a spáchali sebevraždu. Je zajímavé, že západní země nikdy k takovým opatřením jako bylo zadrátování hranic nesáhly, lidé z bavorských vesnic měli volný přístup až k tehdejší hranici ČSSR. O půlnoci, kdy skončily pohraniční kontroly, si čeští a němečtí policisté podali ruce a připíjeli šampaňským. To je něco úžasného, když si člověk vzpomene na smutné události roku 1938, kdy to samé pohraničí bylo dějištěm německého nacistického běsnění. Nacionální nenávist poznamenala česko-německou hranici i po roce 1945, kdy lidé kvůli odsouzeníhodnému uplatnění kolektivní viny, jen proto, že byli Němci, museli opustit své domovy. To vše je už naštěstí minulostí. Schengenský prostor je velkou nadějí pro Evropu, pro Evropu bez světových válečných konfliktů, při kterých jen v minulém století zahynuly desítky milionů lidí. Doufejme, že Schengen znamená i konec nacionalistického běsnění, jež po staletí působilo nesmírné lidské utrpení. Snad nyní dochází k naplnění textu z evropské hymny Alle Menschen werden Brüder.