Sbohem pan profesore aneb takových socialistů si vážím

ČSSD by měla následovat odkaz svého nedávno zesnulého člena profesora Masarykovy univerzity Jaroslava Mezníka. Byl to on, kdo v roce 1993 navrhl a prosadil usnesení bohumínského sjezdu  sociální demokracie, který ji zakázal spolupráci komunisty na vrcholové úrovni.

Komentář Tomáše Zahradníčka v dnešní MF DNES, který přinesl zprávu o úmrtí pana profesora, mně zarmoutil. Profesor Jaroslav Mezník se narodil v roce 1928 v brněnské úřednické rodině, jeho otec byl moravskoslezským zemským prezidentem, kterého za II. světové války zavraždili nacisté. Po válce vystudoval historii a archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně.

Profesor Mezník se aktivně zapojil do událostí Pražského jara v roce 1968, což mu později přineslo tři a půl roku věznění. Po propuštění pracoval v dělnických profesích a jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se konečně mohl vrátit k radosti studentů na svoji milovanou Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, a o dva roky později se stal jejím děkanem. V té době se rovněž podílel na obnově sociální demokracie.

Mnohokrát jsme se spolu bavili o různých věcech, ale fascinovalo mně na něm jedno, nebyl zatrpklý člověk, komunisté mu zničili nejlepší roky jeho života, a on s úsměvem vzpomínal  na to jak ve sedmdesátých letech pracoval jako skladník. Vůči komunismu byl však nekompromisní, tuto ideologii tvrdě potíral a jeho angažovanost v bohumínském usnesení to dokazuje. Ovšem s lidmi opačných názorů se dokázal domluvit a ctili jej i názoroví oponenti.

Mé názory na politiku ČSSD jsou neměnné, já ji považuji za špatnou, ale znovu zdůrazňuji, že i mezi socialisty jsou lidé, kterých si vážím. A profesor Mezník mezi ně určitě patří, už proto, že nekolaboroval se zlem a dokázal se proti němu rázně postavit.

Takž sbohem pane profesore a myslím si, že směle mohu říct snad za všechny studenty historie z brněnské  „fildy" měli jsme a máme vás rádi.