Byl jsem tehdy v té době ještě hodně mlád, takže už si detaily nepamatuji a zajímaly mne jiné věci jako děvčata, cigárka, Šumavské bylinné, či jak se to špičkové vínko za 11 korun tehdy jmenovalo a tak. Ale zaznamenal jsem, že vlastně tehdy je někdo, v té době důležitý činitel, snad pozval, nebo napsal zvací dopis.

A oni přátelé místo aby si užívali dovolenkový čas někde na Krymu, ochotně nám ke konci dovolenkové sezóny vyrazili ihned a neodkladně pomoci. A dokonce k tomu sezvali ostatními vojska okolních států. A čeho se za to své úsilí a ochotu, kterou tehdy projevili, dneska dočkávají. To je skutečně hrůza co je v dnešním světě možné. Prostě nevděk světem vládne.

A tak se nedivte. Nebo Vy snad když si někoho pozvete domů, nebo Vámi oblíbeného budějckého pajzlíku a on přijde a posedí u Vás, nebo s Vámi u pivíčka, tak jej později za čas začnete pomlouvat?

...ale vlastně bych se ani nedivil, od Vás jsem zde už toho četl mnoho co cosi o Vás vypovídá a tak byste něčeho takového asi byl také schopen.

Tak ano, zvací dopis byl a jeho autoři měli dostat doživotí. Ale rozhodnutí dělalo sovětské politbyro bez ohledu za zvací dopis.

Zvací dopis je falsum. Když se na něj doptávali naší politici v Moskvě v srpnu r. 1968, dostalo se jim toliko mlčení. Kdyby něco takového tehdy Sověti měli k dispozici, pohotově by ho vynesli jako eso.

A jste schopen prokázat, že jde o falsum ? Mlčení sovětských politiků není důkaz. Pokus s dělnicko-rolnickou vládou v čele s Indrou nevyšel. Tak volili jinou strategii, tedy že špinavou práci udělá sám Dubček, Černík, Svoboda...

Bohužel jim to vyšlo. Snad Svoboda má u mě trochu plus. V SSSR byl, viděl, - nevyhrál, ale jednoduché to neměl. A jeho syn byl hrdina, skutečný machr.

Omlouvám se za neznalosti,, myslíte za okupace? Ale právě toto vedlo Svobodu k pochopení pro požadavky SSSR. Pro něho přátelství se SSSR bylo nade vším ostatním. A to prosím tehdy i rusofil Fierlinger byl ze vstupu sovětských vojsk mírně vyšokovaný.

Jinak ten dopis není datován, nedivil bych se kdyby vznikl až v té Moskvě po 21. srpnu jako možný nátlakový prostředek na skupinu kolem Dubčeka i Husáka, že zde existuje skupina československých politiků, kteří by byli ochotní jít Sovětům více na ruku.

Svoboda sám ve svých pamětech, nepochybně cenzurovaných, píše o nepříjemném zážitku, kdy byl v SSSR označen za zrádce a vyslýchán. Podle některých historiků se musel zavázat k určité spolupráci, ale důkaz není.

Působení za války bych u něj hodnotil celkem kladně. Velký stratég sice nebyl, hrdina také ne, čím dál více se vzdaloval exilové vládě a blížil komunistům, ale asi mu nic jiného nezbývalo, mezi vojáky byl pak oblíbený pro takovou svou otcovskou povahu.

Horší už je to s rokem 1948, kdy podpořil komunisty, ač měl být nezávislý.

Později se nedokázal téměř nikoho zastat. Možná vnitřně chtěl, ale bál se.

Přátele v SSSR určitě měl, včetně Chruščova, zda SSSR zas tak miloval, nevím. Po 21.8. 1968 se původně zachoval správně, když odmítl dělnicko-rolnickou vládu. Jeho jednání v Moskvě už je vnímáno negativně. Příliš tlačil na přijetí sovětských požadavků, na druhé straně odmítl odletět bez Kriegela. Kdyby pak podal demisi, nebyl by hodnocen celkově tak špatně.

On to neudělal a svou autoritou a zpočátku i značnou oblibou zaštítil nástup normalizace, jinými slovy - historicky se znemožnil.

A koho jinak měl Svoboda podpořit v únoru 1948, když podpisovat např. emigraci vojaček do Palestiny a přinejmenším trpěl celkem rád a s pochopením organizování dodávek zbraní do Palestiny v rozporu s tehdejšími zákony, které dovolovaly něco takového pouze v případě států.

V únoru 1948 měl být neutrální. Později se ze své pozice mohl zastat třeba generála Píky. A pochopitelně se mohl zastat mnoha kolegů kteří bojovali jak na východě tak na západě, a které často osobně znal. Jistě, pak by šlo i jemu o život. Nakonec měl i tak namále. Takový už byl úděl tehdejších politiků - vybrat si mezi vlastním životem s svědomím. Nezávidím jim.

Však, pane Řezníku, kromě Vás jsme ho všichni četli!

Tak ono opravdu všichni umí rusky? Tím pádnější důvod pro to, abychom se přimkli k bratrskému národu.