Rudoarmějci v naší zemi vraždili, rabovali a znásilňovali, takto osvobození nevypadá

Přišla s Rudou armádou svoboda nebo nová poroba? Význam slova osvobození znamená dát druhému svobodu a tu nám Sovětský svaz nepřinesl. Spíše druhou okupaci. Pravdou však je, že ta komunistická byla mírnější než nacistická.

Jsou to často otřesné příběhy o tom, jak se u nás chovali mnozí vojáci Rudé armády. Ano byli mezi nimi stateční lidé, a kníže Karel VI. Schwarzenberg (otec bývalého ministra zahraničí), mimochodem hrdina protinacistického odboje, vzpomínal jak mu jeden slušný sovětský důstojník říkal, „jednoho netvora jste se zbavili, druhému sami lezete do chřtánu.“ Že byla řeč o Hitlerovi a Stalinovi, je doufám jasné.

Jenomže hrůzy, kterých se rudoarmějci u nás dopouštěli, zamlčovat nelze. Jedním z nich bylo masové znásilňování, jak upozorňuje článek Ivana Motýla na webu cnn.iprima.cz. Na sexuální násilí „osvoboditelů“ upozorňují zápisy v kronice malebné jihočeské obce Lžín nedaleko Soběslavi.

Brutální znásilňování v jihočeském Lžíně

14. květen 1945: Večer po 6. hodině přijeli do Lžína směrem od Záhoří k Zajícovům tři ruští vojíni s povozem a párem koní. Měli zelené čepice a vydávali se za GPU...Šli ke Götherovům, kde přinutili tři děvčata ve stáří 15 – 18 let se vysvléci a lehli si s nimi do postele. Znásilňovali je celou noc, pokud ožralí nespali...U Götherů zůstali asi do 7. hodiny ranní.

15. květen 1945: Spánkem poněkud vystřízlivělí Rusové odešli ke Kladrubským a tam znásilnění provedli šestkrát na Beylichové, přičemž musel být přítomen její manžel. (…) Zdejší občané byli počínáním Rusů značně rozrušeni, ale nikdo nechtěl jít hlásit případ do Soběslavi. Před polednem byl řídící učitel odhodlán sám jeti s hlášením na motorce do Soběslavi, ale než došlo k odjezdu, počali se Rusové sami chystat a v poledne odjeli k Soběslavi. Celá ves si oddychla.

16. květen 1945: Řídicí učitel jel do Soběslavi, zašel na vojenské velitelství a žádal o radu a přispění v řádění Rusů. Podle získaných informací nemůže býti o jejich jednání činěno žádné trestní hlášení.

Další taková smutná záležitost je z Jeseníků. Farář Milan Palkovič ze Sobotína na Jesenicku pak autorovi článku přečetl zápis z farní kroniky. V něm je 11. května 1945 uvedeno: „Rusové zastřelili sestru Marii Paschalis. Jeden ruský voják ji chtěl znásilnit. Ona se však vzpírala, uchopila kříž a vzkřikla: ‚Já patřím Kristu, ne vám.‘ Nato ji zastřelil.“ A vůbec nešlo o ojedinělé případy.

Rusové rabují a ohrožují výživu národa

Tato slova si poznamenal později zveřejnil ve svých pamětech tehdejší politik a ministr financí v čs. londýnské vládě Ladislav Karel Feierabend. Zmiňoval se o tom, že Rudá armáda si sebou nepřivezla žádné zásoby potravin, ale žila z toho, co sebrala respektive ukradla na dobytém území. I kronikářské zápisy mnoha měst a obcí potvrzují pravdivost jeho výroku. Důstojníci Rudé armády přišli za starostou nařídili, jaké konkrétní potraviny a v jakém množství je mají dodat jejich vojákům. Ministr Feierabend dokonce uvedl, že Rusové masově vybíjejí celá stáda dobytka, což ohrožuje výživu národa.

Jednu chvíli byla v tomto ohledu kritická situace v jižních Čechách, kde rudoarmějci hodlali pro svoje potřeby zrekvírovat několik set tisíc kusů dobytka ze schwarzenberských velkostatků, jak je uvedeno v knize České průšvihy 1945 – 1948, což by znamenalo katastrofu a hladovění mnoha Jihočechů. Jenom obrovské úsilí československých představitelů tomuto příšernému úmyslu zabránilo.

Tohle byl velký rozdíl proti Američanům, kteří u nás potraviny lidem rozdávali, jak potvrzuje AI. „Ano, je to historicky podložený fakt. V květnu 1945, kdy americká armáda osvobozovala západní a jihozápadní Čechy (např. Plzeň 6. května), američtí vojáci běžně rozdávali civilnímu obyvatelstvu potraviny, čokoládu, cigarety a další zásoby. Americké konzervy a další potraviny byly pro hladovějící obyvatelstvo krátce po válce velmi důležité.“ Nutno dodat, že další významná potravinová pomoc k nám po válce přišla v rámci akce UNRRA, na které měly USA rovněž významný podíl.

Řádění rudoarmějců v Karlových Varech

Upozorňuje na ně v časopise Reflex číslo 15 historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu. Vojáci 1 ukrajinského frontu pod velením maršála Koněva se zde chovali jako na nepřátelském území.

Hrdina Pražského povstání a v té době okresní velitel SNB v Karlových Varech štábní kapitán Bohumil Valtr ve své zprávě z 20. listopadu 1945 zcela jasně pravdivě napsal: „Loupí, rabují a přepadávají osamělé chodce a dopouštějí se násilí. Z vil, domů, bytů a táborů, kde byli ubytováni, odvážejí vše sebou. Veškeré zařízení, klubovky, koberce, pohovky. Co nestačí odvézti, to zpravidla zničí. Dne 19. l1. v odpoledních hodinách zastřelili Rusové jedoucí motorovým vozidlem na silnici nedaleko OSK v Karlových Varech cestáře německé národnosti. Příčinu se nepodařilo zjistit.“ Asi nepřekvapuje, že se štábním kapitánem Valtrem to po únoru 1948 nedopadlo dobře.

Další zpráva o chování Rudé armády je od velitele 16. karlovarské pěší divize generála Vladimíra Hobzy z 3. ledna 1946. „Příslušníci léčebných ústavů (ty byly tenkrát plně pod kontrolou Rudé armády), a to hlavně řidiči, sluhové a mladší důstojníci počali loupit (dvě vraždy) a denně obyčejně v opilém stavu přepadávají ve vesnicích statky, na silnicích auta, v městech chodce a byty...“

Koberce, zrcadla a další cennosti kradli i mladší důstojníci Rudé armády, kteří si podle některých zpráv karlovarské kriminální policie zařizovali v nacisty opuštěných rezidencích hnízdečka lásky.

Střelba na auta i loupežná přepadení

Večerní střelba na auta, vážné dopravní nehody způsobené opilými řidiči Rudé armády, pokus o násilný odběr značného množství masa masa zdarma a bez potravinových lístků v řeznictví, vrcholící brutální inzultací prodavaček a nakupujících, i rozbitou výkladní skříní, loupežné útoky na kožešnictví, zlatnictví a hodinářství. To byly celkem časté projevy nových vládců lázní.

A tak to pokračovalo i v druhé polovině roku 1946, což potvrzuje další hlášení okresního velitelství SNB z 26. září. „V poslední době se stále opakuji krádeže motorových vozidel a automobilových záložních kol, které podle všech známek jsou páchány některými příslušníky RA. Řidiči motorových vozidel RA ve stejnokroji i občanském oděvu jezdí takovým způsobem, že ohrožují bezpečnost ostatních účastníků dopravy. V té věci již bylo internováno okresním velitelem, avšak dosud bez výsledků.“

Když k tomu připočítáme i únosy několika tisíců čs. občanů do SSSR, v režii sovětské NKVD, kteří byli zavíráni do gulagů, kde mnozí z nich jako například armádní generál Sergej Vojcechovský následkem nelidského zacházení, zemřeli, tak mám vážné pochybnosti o tom, že by příchod Rudé armády v roce 1945 znamenal pro naši zemi skutečné osvobození.

Zdroje:

Masové znásilňování Rudou armádou v Československu: Příběhy, ze kterých mrazí | Z domova | Echo Valašska

Rudoarmějci v Česku: Znásilnění, únosy, loupení a vraždy | Blesk.cz

Násilí vojáků Rudé armády v Čechách a na Moravě - CNN Prima NEWS

„Loupí, rabují, přepadávají,“ Jindřich Marek, Reflex č. 15, 2026

České průšvihy 1945 – 1948, kolektiv autorů, vydal Ústav nezávislé žurnalistiky,z.ú., Líšnice 2025

Politické vzpomínky /III/, Ladislav karel Feierabend, nakladatelství Atlantis, Brno 1996