Nyní žijeme v době, kdy náš pohled na historii před sto a více lety získává stále větší nadhled a vznik samostatného Československa jako problematický. Díky za výborný článek.

SLOVO Z PERIFERIE---V zásadě souhlas. Jen jedno doplnění, ne kritika. Citát: "Lidé si tehdy byli rovni v šancích bez ohledu na původ, národnost či náboženství." Pokud jde o náboženství, velice důležitou roli hrál Protestantský patent 1861, který relativně zrovnoprávnil obě evangelické konfese a připravil cestu pro pozdější státní uznání dalších církví (Jednota bratrská).---Nicméně platí to, co je poselstvím článku. Poměry v R-U a v komunistickém Československu byly nesrovnatelné. V neprospěch komunistického režimu.

Malá poznámka...za mého života v Československu (do roku 1968) jsem byl členem Církve bratrské, bývalé Jednotě českobratrské a ještě dříve Svobodné církve reformované, kde byl jeden čas kazatelem můj děd František Marek. (do roku 1933). Ještě za RU, kdy působili v Čechách američtí misionáři, Albert Warren Clark, Rev Adams a později John Salomon Porter (který m.j. křtil i moji sestru Helenu) se musely přejmenovávat některé malé ev. církve na spolky. Církev Svobodná c. reformovaná až do roku 1949 neměla právní subjektivitu a tak veškrý její majetek patřil spolku Betanie. Misijní práce rev. Adamse tehdy nesměla fungovat jako misie, ale jako přednášky. Evangelické misijní práce nebyly povolené. Čili s tou svobodou to nebylo tak ideální.

Ale vaší s poslední větu pane Stejskale NAPROSTO souhlasím.

Zasloužená karma.

R-U, zcela nesporně jeho rakouská polovina, bylo plně právním státem s rozvinutou a sebevědomou občanskou společností. Naprostá většina obyvatel se s ním plně identifikovala a nebýt té hloupé Velké války, ke které se nechalo vyhecovat, mohlo existovat dál a celé dvacáté století by vypadalo jinak. Ten vzteklej knírkatej prcek z Braunau by neměl šanci oslovit tolik frustrovaných lidí, rozjet s nimi ta šílená zvěrstva a obnovit druhý díl nedokončené Velké války.

Naprostá většina Čechů a Moraváků považovala Rakousko za svoji zem. Nemálo z nich cítilo potřebu jeho další modernizace, ale nikdy je nenapadlo, že by se snad kvůli tomu mělo všechno to rakouské a fungující zrušit, zahodit a začít od nuly úplně jinak. O to více pak byli zaskočeni tím, co během války upeklo pár exilových salónních politiků spolu se zahraničními velmocemi a co k nim do jejich kraje pak nečekáno a nežádáno přišlo z té polozapomenuté spící provinční a historické krásky kdesi na dolním toku Vltavy, když se na podzim 1918 probudila a chytla nepříjemně silný druhý dech.

Těch pomníčků za vlast padlým chlapcům na českých návsích...

Jejich vztah k vlasti, císaři a domovu nelze posuzovat podle jedné žertovné polofikce v rychlosti vyprávěné geniálním alkoholikem ve finanční nouzi, co původně zdrhnul k nepříteli, pak se tam přidal ke vzbouřencům proti němu, načež se velmi rád vrátil domů, bigamisty, co si s sebou přivezl i druhou legální manželku.

Škoda, že dlouhodobý císař Franz Joseph byl tak moc konzervativní, váhavý a zaměstnaný i osobními problémy (Sisi, Kropáčková :o)

Škoda, že hodně dvořanů a šlechty v Rakousku si nevšimlo, jaký ekonomický, vědecký a vojenský drajv chytlo např. Prusko po liberalizaci spojené s rozumným snížením výsadních a dědičných postavení šlechty, oproti např. státnímu bankrotu a nucenému “prodeji” Bavorska vedeného králem, co se nechtěl omezovat, až ho museli nechat utopit a hned po něm i jeho vraha - jenže už bylo pozdě.

Bohužel podobně zaspala i naše Vídeň...

On ten Hašek si zase tak moc nevymýšlel. RU v Srbsku vedlo válku metodou spálené země.Našla jsem statistiku civilních obětí války. Belgie, kde zuřila zákopová válka, udává pouhých 50 mrtvých civilistů, kdežto Srbsko 800 000. A to, že RU vojáci popravovali hromadně civilisty pro pouhé podezření na špionáž, to je taky pravda. Muži i ženy byli stříleni a věšeni, dokonce se užívala poprava uškrcením. Nenapadlo dosud nikoho, proč na východě bylo tolik českých dezercí a vznikly legie, když na italské frontě většina českých vojáků bojovala až do konce za císaře pána? A o konci RU bylo rozhodnuto, ať by Československo vzniklo nebo ne. Maďaři odjížděli z fronty už před vyhlášením naší republiky.

Ono se to panu autorovi snadno píše o tom, že v roce 1918 se R-U nemělo rozpadnout.

Dnes už nikdo neoplakává mrtvé z první světové války. Ale v roce 1918 to byly krvácející rány. Každá měl nějakou tu ztrátu: někdo dv syny, někdo bráchu a švagra, někdo tři zeťáky, jiný přišel o nohu, hodně žen o manžela, hodně dětí o tátu.

Takoví lidé nemohli milovat stát, který za tu válku nesl vinu.

Velkou vinu na rozpoutání války má vrah Gavrilo Princip a Srbsko. A jinak píši o letech 1867 - 1914.

Vždycky jsem považovala pana Zieglera za člověka s velkým historickým rozhledem a jeho články jsem ráda četla, byť jsem v lecčems nesouhlasila. ale, promiňte, napsat, že za první světovou válku mohlo Srbsko a Gavrilo Princip je prostě hloupost. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde a Německo chtělo válčit za každou cenu. A stařičký mocnář hrál úlohu užitečného idiota. A co se týče rozpadu mocnářství, pokud by se nerozpadlo, tak by jako poražená mocnost muselo platit válečné reparace. A kdo by to nejvíc odnesl? Čechy, Morava a Slezko, jako průmyslové centrum RU. Lidé by umírali hladedem, jako po válce v Německu. A že v tom případě by lidi nepodlehli řečem kníratého Rakušana, že za jejich bídu může někdo jiný, specielně Židé, to si může myslet jen někdo hodně naivní. Možná v Čechách by mu na to tolik neskákali. ale zaostalý bigotní katolický sedlák v Rakousích by mu to spolkl i s navijákem. Ne, po válce by ve Vídni netančili valčík, ale připravovali se na další válku.

To je hodně hloupé, jsou to výmysly nepodložené fakty a navíc mimo téma blogu. Já píšu o RU do roku 1914 a nikoliv o válce.

antiteze se okamžitě nabízí. Když Habsburk přestal svolávat říšskou radu nebo předtím český sněm, tak prostě nastala vojensko-byrokratická diktatura a bylo po žežulkách. Poslanci byli bezprostředně platově závislí na císaři, armáda užívala ústavní a rozpočtové nezávislosti, ženy neměly volební právo, jeden pohled do záznamů českého sněmu v parlamentní knihovně ukáže, že se tam pouze konaly závody v servilitě vůči císaři

když odhlédneme od podobných institucionálních problémů, můžeme se podívat, jak se odehrávala taková asanace Prahy, událost podobná některým industrializačním křečím v komunistickém Československu. Vyvlastnění bez náhrady bylo základním kamenem asanace. Instituce šupu (nuceného návratu chudých z měst zpět do jejich domovských obcí) se při bližším pohledu jeví jako předchůdce pochodů smrti, kdy policajti tahali chudáky v mrazu dokola jak Švejka kolem Putimi dokud tito nepadli. "Řešení" různých stávek prostou střelbou ostrými do davu (Svárov) staví zásahy komunistických pendrekářů do podstatně shovívavějšího světla. Udavačství stylu "ani o panovníkových narozeninách ho v kostele nevida" běžně ukončovalo kariéry. Atd atd

Proč lžete pane Zapletale?

Tady je odpověď AI.

Ne, během pražské asanace na konci 19. století se bez náhrady nevyvlastňovalo.

Majitelé dotčených nemovitostí dostávali za vyvlastněné domy a pozemky finanční náhradu, která se stanovovala na základě znaleckých odhadů nemovitosti a výnosů z nájemného. [1, 2]

Celý proces radikální přestavby Josefova, Starého a Nového Města podléhal přísnému právnímu rámci: [1]

Asanační zákon z roku 1893: Vyvlastňování umožňoval speciální říšský zákon č. 22/1893 ř. z. (tzv. asanační zákon). Ten přesně definoval podmínky, rozsah a povinnost odškodnění. [1, 4]

Ústavní ochrana majetku: Podle tehdy platné prosincové ústavy z roku 1867 bylo soukromé vlastnictví nedotknutelné. Vyvlastnění bylo možné pouze ve veřejném zájmu a vždy za zákonnou peněžitou náhradu.

Lhůty pro vlastníky: Majitelé nebyli vystěhováni okamžitě. Podle zákona museli být nejprve vyzváni, aby své nemovitosti sami uvedli do souladu s novým regulačním plánem, a to ve lhůtě minimálně dvou let. Teprve poté, co k dohodě nebo úpravě nedošlo, nastoupilo vyvlastnění. []

Pražská obec utratila za výkupy a kompenzace budov desítky milionů zlatých. Přestože byl proces finančně kompenzován, asanace měla drtivé sociální dopady. Původní chudé obyvatelstvo si nové moderní byty v centru nemohlo dovolit a bylo nuceno se odstěhovat na periferie Prahy

Za RU byl soukromý majetek chráněný Ústavou a vyvlastnění bylo možné pouze ve veřejném zájmu a za náhradu.

Nevím, jestli k trestu smrti odsouzený Kramář s Rašínem by s vámi souhlasili. Faktem však je, že Vídeň byla v myslích našich předků něco obdobného, jako byl za socialismu Kreml.

Hodně hloupé přirovnání. Navíc blog je o situaci do roku 1914. Nikoliv o válce, tak to sem nepleťte.